Zákulisí Radka Brzobohatého

Radoslav Brzobohatý

V září tomu byl rok, co den před svými osmdesátými narozeninami odešel vynikající český herec Radoslav Brzobohatý. Široké veřejnosti, zejména mladé generaci, je díky svému výraznému typu a bohaté filmografii znám především jako herec filmový. Ve světle této filmové popularity jako by téměř zapadala skutečnost, že byl také vynikajícím hercem divadelním, ba dokonce že divadlo celý život považoval za hlavní těžiště své práce.

Není lehké uchopit v rozhlasovém pořadu herce, jehož síla byla tak mocně ukotvena v jeho vizuálním obrazu, jako tomu bylo u Radka Brzobohatého. Klíčovou otázkou u každého herce je, z čeho tvoří a co utvořilo jeho. Ve chvíli, kdy jsem si tento princip formulovala, stala se nemožnost zobrazení vnější podoby Radoslava Brzobohatého bezpředmětná. Rozhlas navozuje obrazy viděné vnitřním zrakem a v tom je ostatně také jeho kouzlo a síla.

Cenným vodítkem pro vykreslení hercovy osobnosti byly jeho vlastní vzpomínky, zaznamenané v rozhlasových pořadech a novinových rozhovorech. Jeho rod pocházel z Valašska, narodil se však na Slovensku a tam také prožil dětství. Druhá světová válka přinutila rodinu k návratu na Moravu. Dospěl ve Valašském Meziříčí, kde získal přátele na celý život, ale také se mu tam navždy vryly do duše obrazy válečných poprav a vraždění.

R.Brzobohatý s manželkou H.Gregorovou

Miloval život a nebál se ho žít, v projevech citů byl však zdrženlivý a spíše než v životě je nechával problesknout ve svých rolích. Tento kontrast chlapské síly a tajené citlivosti tvořil spolu s fyzickou přitažlivostí mocné kouzlo jeho osobnosti. Když se v roce 1966 stal filmovou ikonou národa, díky roli námořníka Martina Edena v televizní adaptaci Londonova románu, málokdo věděl, že svou roli pouze nehrál, ale také žil.

Pocházel z rodu tří generací námořníků a jen náhodná shoda okolností způsobila, že nenesl tuto tradici jako čtvrtý v pořadí. Otec mu, kromě vlastního příkladu silného a nebojácného muže, vetkl také lásku ke knihám a rozvinul synovu vrozenou muzikálnost o dovednosti instrumentalisty. To byl potenciál, z něhož Radek Brzobohatý čerpal sílu a tvořil.

Kromě války zažil v životě ještě dvě výrazné změny společenského a politického klimatu a obě ovlivnily jeho profesní dráhu, úzce spjatou s osobním životem. Zatímco počínající normalizace na přelomu šedesátých a sedmdesátých let jej postihla omezením práce ve filmu, televizi a rozhlase, období po roce 1989 zasáhlo jeho práci v divadle. Obě kritické etapy však statečně překonal, ve druhém případě už s podporou nové rodiny, kterou založil se slovenskou herečkou Hanou Gregorovou. Právě ona a jejich syn Ondřej mi při tvorbě rozhlasového dokumentu dovolili nahlédnout do hercova nejhlubšího soukromí. Cenné výpovědi poskytli také jeho přítel a režisér filmu Všichni dobří rodáci Vojtěch Jasný, celoživotní kamarád z dětství Milan Černý a někdejší kolega z Divadla na Vinohradech Jaromír Hanzlík.

Poslední rozloučení s hercem Radoslavem Brzobohatým ve strašnickém krematoriu