Zakázaný výzkum lidského vajíčka

Nastávající rodiče se dnes chlubí 3D ultrazvukovým snímkem potomka, věc ještě před pár lety nevídaná. Co byste ale řekli tomu, mít video záznam embrya prvních pár dní po oplodnění? Sci-fi? Ne tak docela. Sledování vývoje embrya už technicky možné je, eticky je to však na hraně.


Příspěvky Meteoru 4. 11. 2017
01:21 Emoce a psychopati
09:10 Objev hrobky Tutanchamona
13:20 Zakázaný výzkum lidského vajíčka
23:20 Město chobotnic
32:35 Jak křemík porazil germanium
46:35 Jak se plíseň šíří chlebem?

Není to zase tak dávno, co rodiče až po porodu zjistili, jestli mají nakoupit výbavičku v modré, nebo růžové. Dnes si většina párů pohlaví nechává zjistit běžným vyšetřením na ultrazvuku. Hitem posledních let jsou pak 3D snímky budoucího miminka.

V současné době se objevují snahy vidět už embryo pár dní po oplodnění a nejdál v této praxi jsou Číňané, které nesvazují etické normy tolik, jako nás. Mohou se tak věnovat i detailnímu výzkumu embryí, který v důsledku může vést ke zmírnění problému neplodnosti.

„Zatímco autority v západním světě debatují, jestli ano, co ještě a kam až jít, tak Číňané to udělají. Opravdu posouvají hranice. Otázka je, jestli dobrým směrem, nebo ne. Někdy už to působí, že se to utrhlo ze řetězu,“ uvádí v Meteoru Zuzana Holubcová z Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně a nositelka ceny nadace Neuron pro mladé vědce.

Dnes je podle ní možné natočit embryo zvenku, ale nelze se podívat dovnitř. Řeč je samozřejmě o embryích mimo lidské tělo, čili „ve zkumavce“. K zobrazení vnitřní struktury embrya je nutné udělat invazivní krok – zviditelnit to, co je normálně lidskému oku neviditelné. Pak už se to embryo ale nedá použít. Nemůžeme si totiž být jisti, jak invazivní krok vývoj embrya ovlivní, zda ho nepoškodí. „Už jen tato pochybnost způsobuje, že to dělat nemůžeme. Ale technicky to jde,“ dodává vědkyně.

Lidské embryo, než se implantuje do dělohy, se vyvíjí v kultuře až šest dní. „Během těchto šesti dní by se dalo embryo natočit, ovšem muselo by se na něj svítit laserem, aby se zviditelnily vnitřní struktury, a to by mohlo vést k poškození. Šest dnů je skutečně poměrně hodně, zvlášť kdybychom ho snímali ve 3D a v různých řezech,“ zdůrazňuje Zuzana Holubcová.

Zuzana Holubcová

Zuzana Holubcová získala unikátní možnost embrya zkoumat zblízka šetrnější metodou. A to, co viděla, může být pro laika velmi překvapivé. Co se vlastně děje první tři dny po oplodnění?

Embryo se klube jako pták

„První tři dny probíhá vývoj uvnitř vajíčka pokrytého gelovitou skořápkou. V určitou chvíli nastává hodně dramatická akce, vytvoří se dutinka, embryo se začne zvětšovat a jakoby pumpovat, skořápka se ztenčuje a v jistém momentu se embryo vyklube ze skořápky podobně, jako když se klube pták,“ prozrazuje dr. Holubcová. Některé případy neplodnosti mohou být způsobeny právě tím, že se embrya nedokážou ze skořápky vyklubat.

Výzkum Zuzany Holubcové navíc ukázal ještě na jiný problém, který znemožňuje otěhotnění, a o kterém se dosud moc nevědělo. Jde o velkou chybovost procesu dělení chromozomů. Vajíčko se před tím, než k němu přijde spermie, musí zbavit poloviny chromozomů. Dělá to v rámci procesu tzv. meiotického dělení, k němuž dochází ještě před ovulací. Dělící vřeténko, které má dělení chromozomů na starosti, je ale velice křehké a často se rozpadá.

„Takové vřeténko nemůže spolehlivě fungovat. A jestliže se předčasně rozpadne, vajíčko bude geneticky abnormální, ještě než k němu doputuje spermie. Vřeteno si můžete představit opravdu jako u kolovrátku. Jde o takový systém provázků upevněných na pólech, které v jedné chvíli od sebe trhnou,“ vysvětluje vědkyně.

Buňka si při dělení seřadí chromozomy doprostřed a pak je od sebe fyzicky odtrhne. Polovinu dostane jedna dceřinná buňka, polovinu druhá. U vajíčka bude oplozená jen jedna dceřinná buňka, bude mít polovinu genů, tu druhou půlku dodá spermie. Jenže když se buňka vajíčka rozdělí špatně a nedostane druhou polovinu DNA, tak zahyne.

Proč se lidé nemnoží jako myši?

Pohlavní buňka má specifický buněčný program, který žádná jiná buňka nemá. Redukční dělení podstupují jen pohlavní buňky. Kombinování genetické informace je podstata sexuálního rozmnožování. Na rozdíl od něho bakterie jen kopíruje sama sebe. Proč ale vlastně při oddělování chromozomů dochází tak často k chybě?

„Nevíme, to je filosofická otázka. Třeba u myší to tak chybové není, zatímco u nás, u lidí je to extrémně chybové. Může to být proto, že z každého pohlavního styku nemá vzniknout nový jedinec, mimo jiné je to přílišná zátěž pro mateřský organismus,“ uzavírá dr. Zuzana Holubcová.

Tento i ostatní záznamy pořadu Meteor najdete v našem Archivu pořadů.