Záhada zavřeného vagonu. Skutečný kriminální případ „rady Vacátka“ z roku 1919

Oddělení železniční policie bylo součástí IV. bezpečnostního oddělení pražské kriminálky a jeho šéfem se stal Josef Vaňásek. Jednou z něj bude legendární detektiv a policejní rada, ale nyní (ve svých 41 letech) dostal tým 13 detektivů a inspektorů, aby se zloději na kolejích zatočil.

Škody za stovky tisíc

Ukázkovým případem bylo odcizení beden s balíky drahého hedvábí v ceně přes 200 000 korun ze zaplombovaného vagonu. Prkna vagonu nebyla nijak porušena ani poškrábána, dveře byly bez známky páčení nebo proříznutí, i střecha byla neporušená. Stejná situace byla i ve vagonu s drogistickým zbožím v hodnotě okolo 110 000 korun.

Kriminalisté zjistili, že plomby ve skutečnosti tak úplně neporušené nejsou. Zloději plombu úzkým dlátkem otevřeli, vytáhli motouz a otevřeli vagon. Po krádeži a zahákování dveří plombový motouz zase provlíkli do oček petlice, konce nasunuli zpátky do dutinky a plombu kleštičkami zmáčkli.

Několik indicií

Brzy si také všimli, že nejvíce se ztrácí zboží z vagonů na trase Kolín–Libeň–Praha. V Kolíně a v Libni se vlaky často přepojovaly nebo na noc odstavovaly, než je přijalo Wilsonovo nádraží v Praze. To, že zloději šli najisto jen do vagonů s cenným zbožím, mohlo ukazovat na někoho od dráhy.

Wilsonovo nádraží v Praze na výřezu z dobové pohlednice (mezi roky 1918–1925)|foto:Public domain, Woodrow Wilson Presidential Library Archives

Poslední indicií byl vysočanský ples, na kterém ženy měly nové šaty, všechny ze stejné fajnové látky. Prodával ji prý vysoký tmavovlasý čtyřicátník v železničářském stejnokroji, který hrál dobře na foukací harmoniku. Zbývalo jediné: připravit past a chytit zloděje při činu.

Past na zloděje

Z nákladových listů kriminalisté zjistili, kdy na Wilsonovo nádraží mají dojet dva vagony obuvi firmy Baťa ze Zlína. Rozestavěli tedy hlídky tam, kde se vagony odstavují na noc. Jedna parta obsadila nádraží v Kolíně, druhá v Libni. Nejmenší třetí skupina hlídala pro jistotu i v Praze.

Během zásahu v Kolíně kriminalisté zatkli Otakara Valucha, který se už ve Zlíně nechal do vagonu naložit v bedně. Jenomže na krádež nebyl sám a jeho komplicové zaútočili na policisty kameny. Ti se tak museli ukrýt v jiném vlaku...

Železničáři hrozí stávkou

Když pak za pár dní měla být vykonána domovní prohlídka u drážních zaměstnanců v Kolíně, aby se zjistilo, kdo z nich se zločinci spolupracuje, postavila se většina z nich na odpor, čímž zmařili úřední výkon. Nepomohla ani vojenská posila a četa legionářů. Železničáři hrozili stávkou.

Za několik dní ministr železnic reagoval zavedením přísného vyšetřování „kolínského případu“ a 28. května 1919 vyšla zpráva, že na základě rozsáhlého vyšetřování bylo pro pobuřování a účastenství na krádeži suspendováno nebo ze služby propuštěno devět zřízenců a jeden úředník. Padaly i další tresty.

Úspěch Oddělení železniční policie

Před soudem stanuli zaměstnanci dráhy, jimž bylo prokázáno vykrádání vagonů. Nejen Otakar Valuch, ale i jeho komplicové a nakonec i harmonikář Václav Quinkeréz, rozprodávající ukradené látky a voňavky. Práce Oddělení železniční policie a následná opatření začaly přinášet výsledky. V roce 1920 klesl počet vlakových krádeží na polovinu a v dalších letech se dále snižoval.