Z dopisu Lesního vraha
Milí rodiče, z toho, co jsem dosud napsal, je snad jasné, proč jsem nechtěl spolupracovat s policií, s advokátem ani se znalci. Nechtěl jsem si přiznat, že jsem blázen, a všem jsem říkal, že vím, proč jsem to udělal, a že mi to není líto.
V začátcích toho všeho jsem si koupil v knihkupectví knížku o psychiatrii. Tehdy jsem ještě nemyslel na Olgu Hepnarovou, takže jsem se našel jen jako schizoidní typ s depresí. Ale pamatuji si, že příznaky jako zrakové halucinace, vkládání myšlenek 30 let mrtvé dívky nebo záseky myšlení jsou příznaky schizofrenie. Každopádně nejsem normální.
Když nikomu nic neřeknu, tak budu odsouzen nejspíš na doživotí. Když řeknu, tak mě zavřou na doživotí do blázince. A když se zabiji, tak budu mít jistotu, že už nezabiji někoho dalšího.
Především Vám chci napsat, že nic z toho, co se stalo, není vaše vina. Plně si uvědomuji, co jsem udělal a lituji toho. Zabil jsem tři lidi a narušil tím životy jejich příbuzných a přátel, nemluvě o vás. Kdybych to mohl nějak vrátit, tak to udělám. Je mi to líto a stydím se za to. O sebevraždě jsem uvažoval už dlouho a myslím, že teď už zvládnu ji udělat. Nechci zažívat znovu to, co se se mnou dělo posledních pár let. Odejdu s klidnou duší a smířený se světem.
Mějte se krásně, ahoj Viktor
Zpět na případ: Lesní vrah
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
