Z Bosny prchala před válkou úplně jiná generace běženců. Ljiljana Marič je dnes uznávanou ředitelkou českých lázní
Má úsměv na tváři, ale budí přirozený respekt. Pracovitost a plné profesní nasazení u ní nepolevuje ani po 23 letech. V prosinci 1992 odjela s manželem a tříletou dcerou v náručí z rodného Sarajeva do východočeských Pardubic…
Česko pro ni mělo být původně jen přestupní stanicí, když v prosinci 1992 utíkala ze Sarajeva. S manželem a tříletou dcerou v náručí. Jenže v Pardubicích se jim zalíbilo, a tak dál do Austrálie nebo Kanady už nepokračovali.
Lékařka Ljiljana Marič musela kvůli rozpadu Jugoslávie a komplikacím s legislativou pak skoro rok čekat, než jí tady uznali vysokoškolský titul. Za tu dobu se naučila česky. „Dnes už mamku opravovat nemusím, jen občas nějakou chybičku v napsaném textu,“ dodává s úsměvem 26letá dcera Irma.
Zimní stadion a pokladnička
„Svoji první vzpomínku na Českou republiku si dokážu vybavit úplně přesně. Je to totiž zároveň moje vůbec první vzpomínka z dětství: Zimní stadion v Pardubicích,“ odpovídá bez váhání na otázku půvabná tmavovláska, dnes ekonomka.
„Já si zase vzpomínám, jak jsem trnula hrůzou, aby nám na hranicích nezabavili dětskou pokladničku, kterou si Irma vzala s sebou. Byla to její nejoblíbenější hračka,“ vzpomíná na prosinec 1992 doktorka Marič.
Řeší artrózy, dechovku i památkáře
K hematologii už se vrátit nechtěla, a tak odpověděla na inzerát na ředitelku Léčebných lázní Bohdaneč. Ve funkci pak zúročila i další specializace: internu a rehabilitaci. Pacienti s vleklými artrózami, bolestmi páteře nebo po operacích TEP (totální endoprotézy) se k ní rádi vracejí.
Nebaví ji ale řešit malicherné stížnosti. Třeba když se dvě pacientky na pokoji nemůžou dohodnout na sledování televize. Anebo věčný boj s památkáři kvůli opravám architektonické perly Lázní Bohdaneč – známého pavilonu Gočár.
Chcete vědět, jak paní primářce léčila bolavá záda její dcera a proč už to nedělá? Více si poslechněte ze záznamu v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.