Witajce w Serbach!

Žijí především v jihovýchodním cípu Saska a v jižních oblastech Braniborska. Jsou potomky rozsáhlého slovanského osídlení, které kdysi sahalo až k Baltu.

Zatímco ještě v první polovině 20. století museli čelit násilné germanizaci, dnes, přestože mají zaručena všechna národnostní práva, na ně tlačí přirozená asimilace a globalizace.

Kvůli vysoké nezaměnanosti ve východních spolkových zemích jsou také často nuceni hledat práci mimo svůj region. Přesto se jim daří svůj jazyk předávat mladé generaci a ještě pro něj získávat i své německé spoluobčany.

Klikněte na video a podívejte se na jeden z tradičních lužickosrbských zvyků!

Projekt Witaj

V mateřských školkách rozvíjejí projekt Witaj. Spočívá v tom, že děti od vychovatelek slyší pouze lužickosrbský jazyk. Většina z nich přitom pochází z rodin, kde se mluví jen německy.

Děti nejprve lužickou srbštinu poslouchají a odpovídají v němčině. Pak přidají tu a tam nějaké lužickosrbské slůvko. Pokud po školce přejdou do lužickosrbské školy, brzy plynně ovládají oba jazyky. To jim také otevírá cestu k Čechům, Polákům a dalším slovanským národům.

Není, kdo by učil

Zájem o dvojjazyčný způsob vzdělávání stále roste. A naráží na problém nedostatku kvalifikovaných pedagogů.

Zdá se, že po staletích národnostních bojů si Němci i Lužičtí Srbové uvědomují, že je vzájemná koexistence obohacuje. Při návštěvě Budyšína, neformálního hlavního města hornolužických Srbů, se o tom přesvědčil i autor dokumentu Jakub Šiška.

Režie Markéta Jahodová, dramaturgie Lenka Svobodová, zvukový mistr Tomáš Gsollhofer.

Poslouchejte v sobotu 2. července od 18:30 na Dvojce. Nebo pak až do 30. srpna 2014 v iRadiu.