Výtvarnice Eva Roučka tvrdí, že žije hlavně pro umění
Narodila se v Plzni, ale žije v severní Provence. Tvoří hlavně v noci a říká, že „když to tam je, tak z toho i něco bude“.
Eva Roučka odešla z normalizačního Československa do Francie pouze s batohem. Bylo to v roce 1979. V té době dělala sochařinu, keramiku i design.
„Přišla jsem na místní uměleckoprůmyslovou školu a doslova mi spadla čelist. Hned mi tam nabídli práci asistentky.“
Studenti v École nationale suppérieure des arts appliqués et des matiers d‘art (ENSAAMA) ji prý dvakrát nezajímali. Mohla ale začít okamžitě pracovat. K dispozici měla keramickou pec a celý ateliér.
Bere to jako, že se to mělo stát. „Když je člověk poctivý, tak si myslím, že hoj ten archanděl Gabriel prostě dotlačí tam, kam má.“
Francie: Celoživotní sen a láska
Francii prý milovala od dětství. „Já se v životě vždy snažila dělat věci jinak. Všichni se učili anglicky, bylo to moderní. Já se ale, asi se třemi dalšími, učila francouzsky.“
O životě ve Francii měla původně větší iluze. Na druhou stranu v německy mluvících zemích pracovat nechtěla. „Oni jsou tam strašně pintlich a já jsem bohém, umělkyně.“
Hlavní je múza
To, že miluje svou práci, je viditelné na každém kroku. „Práce je silnější než já. Přímo pro umění žiju.“ Velký boj sváděla v době mateřství. Nakonec ji všechny tři děti velice obohatily.
„Jsou dny, kdy to jde samo, a dny, kdy to třikrát hodím do kyblíku a jdu raději uklízet ateliér.“
Když si ale prý řekne, že dnes udělá velké umělecké dílo, tak to obvykle nedopadne. „To pak začnu v osm večer a končím ve čtyři ráno. Prostě ke mně ta múza přišla. To jsou pak ty nejlepší kousky.“
Keramniku miluje už od dětství. Její výtvarný projev přechází z keramiky ke kresbě, malbě a třeba i k práci se dřevem nebo k výrobě šperků. A sáhla i po motorové pile. Tvoří totiž sochy ze dřeva.
Jak Eva Roučka tvoří své sochy? Jak se rozhoduje mezi materiálem? Co najdeme na její nové výstavě na pražské Novoměstské radnici? Poslechněte si v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
