Výcvik psa musí začít výcvikem majitele. To je základní princip psího trenéra Jiřího Ščučky

4. únor 2016
Pes

Někteří pohádkoví hrdinové rozuměli řeči zvířat. Jiří Ščučka jím není a přesto to umí. Tak, jako on, dokáže se psy komunikovat málokdo. Alespoň to o něm říkají všichni policisti a záchranáři napříč celým světem, kteří jeho cvičené psy mají.

Zřejmě jim vidí do hlavy a, jak skromně tvrdí, dá se to zvládnout. Člověk se ale musí naučit psovi naslouchat a začít komunikovat jeho prostředky. „Když chci se psem komunikovat, tak v sobě musím potlačit tu lidskou stránku. Ten postoj, že jsme pánové tvorstva.“

Ščučkova zázračná metoda

Kynolog je stoprocentně přesvědčený o tom, že výcvik psa musí začít u majitele. „My trénujeme majitele a ten se pak pokouší trénovat svého psa. V tom se má škola liší od těch ostatních.“ Jak říká, naučit psa vyhledávat výbušninu je lehčí, než naučit ho, aby v parku přiběhl na zavolání. „Proces vyhledání výbušniny je přímočarý, ale nejtěžší je pro psa i majitele ten praktický život. Potkávání se s tím lidským světem je velmi komplikované.“

Pes není člověk

Na jedné straně věda a zkušenost s výcvikem postoupila. Na druhé straně přibývá počet nezvládnutých psů. „Populace domácích mazlíčků přibývá a základní náhled na psa zůstává klasický.“ Ten spočívá hlavně v tom, že psy polidšťujeme. Mluvíme na ně a hlavně: činíme je odpovědné za své chování. Za to, že často dělají to, co nemají. „Ale pes má inteligenci tříletého dítěte.“ Jinými slovy, nechápe odpovědnost. I proto vyznává Jiří Ščučka slogan, určený všem majitelům psů: „A ten zní: pes za to nikdy nemůže.“


Osudový pes? Stal se mi takový případ. Čekal jsem na něj jako na štěně tři nebo čtyři roky. Potom mi ho nepřejícní kolegové otrávili a on umřel v šesti měsících. To pro mě byla zlomová záležitost.

Pes je překvapivě sobec

Zájem o psy, které vycvičil Jiří Ščučka, je velký. Cvičí zvířata pro armádu a policii ve všech koutech světa. Nad důvody svého úspěchu jen krčí rameny. „Možná je to v tom, že to psy víc baví.“ Jak říká, jedno ze zlatých pravidel výcviku zní, že pes musí spolupracovat kdykoliv, kdekoliv a s kýmkoliv. Tvrdí taky, psi záchranáři nechtějí ve své podstatě pomáhat. „Pes má vždycky své osobní důvody: je to hračka, příjemný pocit, potrava. Jak říkám, pes je sobec a oportunista.“

Výběrové řízení

Jiří Ščučka vyhledává po celém světě psy asistenční, vodící, nebo policejní. Na to, jak poznat vhodné adepty, má systém. „Díky praxi mám vyvinutou sérii testů, které ukážou, jestli má pes požadované vlastnosti.“ To znamená, jestli je třeba sebevědomý, adaptabilní, zvídavý a aktivní. Na to, aby byl vhodný třeba pro canisterapii, musí být vnímavý a přátelský k člověku. „Psi záchranáři nebo obranáři musí být zase sebevědomí, samostatní a někdy to dokonce vypadá, že toho člověka vůbec nepotřebují.“

Jak na psy "utíkače"? Lze psa cvičit s pomocí pamlsků? Proč je se psy rád? Co to znamená být dobrým trenérem? Více uslyšíte v iRadiu.

Martina Kociánová a Jiří Ščučka