Vodní lyžování pomáhá rybám, okysličuje vodu, říká Josef Růžička

„Já jsem dělala gymnastiku a atletiku, ale jednou jsme se jeli s rodiči podívat do Kostelce na vodní lyžování, a mně se to natolik zalíbilo, že jsem to zkusila, a už jsem u tohoto sportu naplno zůstalo,“ vypráví Kateřina Švecová, které je teprve 16 let, a na vodních lyžích se poprvé svezla v pěti letech.

Josef Růžička se tomuto, na Vysočině poměrně mladému sportu, věnuje od 80. let minulého století.
„Nejdřív začaly lyžovat moje děti, které mne přemluvily, ať to taky zkusím. Já u toho nakonec zůstal, ony ne,“ usmívá se při vzpomínce předseda kosteleckého klubu vodního lyžování.

Průkopníkem vodního lyžování na Vysočině byl Jiří Šedivý z Jihlavy, který měl chatu na Vranovské přehradě, kde také vodní lyžování v 60. letech 20. století poprvé vyzkoušel. Motor člunu měl tehdy z Jawy 350, později z Wartburga.
„Když na Vranově lyžování zakázali, přesunuli se na Vysočinu, v Třešti panu Šedivému nevyšli vstříc, a tak se začalo lyžovat v Kostelci,“ popisuje začátky vodního sportu Josef Růžička.

Je vodní lyžování podobné zimnímu sjezdovému?
Kateřina Švecová a Josef Růžička shodně říkají: „V něčem ano. Např. při slalomu se podobně zatáčí přenášením váhy, i základní postoj je podobný, do kolen.“ Slalom na vodě se ale na rozdíl od sněhu jezdí na jedné lyži.

Závodí se ve třech disciplínách: ve slalomu, ve skoku, v akrobacii. Na výsledku se podepisuje nejen kondice závodníka, ale i okolní podmínky – počasí, kvalita vody.
„Lépe se mi jede slalom na měkké vodě, jízda je příjemnější. Záleží také, jestli je na rybníku rákosí, které tlumí vlny. Ty jsou pro závodníka dost nepříjemné,“ říká slavojská lyžařka Kateřina Švecová.

Vadí vodní lyžaři rybám?
Josef z vlastní zkušenosti odpovídá: „Naopak. Vodní lyžování okysličuje vodu. Zdravé ryby do vln od lyží samy plavou. Např. na Znojemsku je voda hodně teplá, je tam velký úhyn ryb, ale na rybníku, kde se lyžuje, ryby neumírají.“