Víra, láska, naděje (a jiné ztracené projekty)
Jen si to zkuste představit: máte klidnou práci v kanceláři, kde je útulno, čisto a voní tam káva. Už deset let děláte jedno a totéž, takže vám to jde samo. Zaměstnavatel je k vám slušný, když chcete kratší úvazek, vyhoví. Ale vy nejste spokojený. Nebaví vás vyřizovat faktury. Ničí vás dlouhé sezení. Čím dál tím víc se vám zdá, že vaše práce nemá smysl.
Když tenhle pocit přepadl Ludmilu (51), chvíli ho ignorovala. A pak se začala poohlížet po něčem, co by jejímu životu dalo novou šťávu. „Jeden náš kamarád se tehdy rozhodl, že po letech provozu zavře dílnu na zpracování elektroodpadu, kde zaměstnával handicapované lidi,“ vzpomíná Lída na okolnosti, které převrátily její život naruby.
„Manžel si vždycky přál podnikat, já jsem chtěla zkusit něco nového. Rozhodli jsme se, že zkusíme dílnu zachránit a zachovat tak práci pro lidi, kteří by se jinak neuplatnili.“ Tak vzniklo 1. jihočeské sociální družstvo VLNA, jehož název tvoří počáteční písmena slov Víra, láska, naděje.
Začalo velké dobrodružství, které přineslo Lídě i jejímu muži nejednu svízelnou chvilku. Často je v noci budily obavy, že nedokáží realizovat své sny a zklamou zaměstnance, kteří k nim mají důvěru.
Ludmila jako předsedkyně družstva si prošla nespočtem úředních i obchodních jednání, musela se naučit hodně nového z oboru, který jí byl cizí, a bojovat s překážkami, jaké si dřív nedokázala ani představit. Konkurence ve zpracování elektroodpadu je veliká a zakázky se shánějí stále hůř. Pro handicapované lidi není snadné měnit druh práce, a navíc nejsou tak výkonní jako zdraví lidé. I když jsou jejich místa dotovaná státem, vždycky to nestačí.
Na druhé misce vah je ale spokojenost zaměstnanců, kteří mohou každý den chodit do práce, setkat se s přáteli, dostat svou malou mzdu a cítit, že jsou něčím užiteční. Často jsou to lidé, kteří si zničili zdraví v náročných továrních provozech, a jsou vděční za práci, při které je nikdo nehoní. Nechtějí sedět doma. A Lída s manželem udělali i další dobrou zkušenost: ve „ztraceném projektu“ je podpořily jejich tři děti, širší rodina i přátelé. Velkorysý sponzorský dar poskytnutý v pravou chvíli podržel dílnu v krizi, potkali mnoho lidí, kteří jim pomohli. Příběh má otevřený konec - ztracený projekt VLNA pokračuje.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.