Veveřáci. Dokumentární reportáž ze záchranné stanice pro veverky

Před několika lety se na zahradu jedné samoty přistěhovala veverka. Majitele domu to potěšilo a začali dělat všechno pro to, aby u nich malá návštěvnice zůstala. Pořídili pro ni speciální krmítka, kam jí dávali pamlsky, a dokonce pro ni na zahradě mezi stromy vybudovali vzdušné mosty.

Jejich přání se splnilo. Veverka, která dostala jméno Pinky, se u nich zabydlela, prožila spokojený život a vychovala víc než 50 mláďat. Zvykla si na své hostitele a vůbec jí nevadilo, že ji často a rádi pozorují: jak si staví hnízda, jak rodí mláďata, jak o ně pečuje a nakonec je posílá do světa.

Světový unikát

Kateřina a Petr Soukupovi si svá pozorování nenechali jen pro sebe. Vyprávění a fotografie z veverčího života začali dávat na internet, kde si je vyhledávalo stále více lidí. A později vydali o „své“ veverce i knihu Veveřácká kronika. Není divu, že se Pinky proslavila.

Dobrá vůle: Veveřáci|foto: Petr Soukup

Soustavné, šest let trvající pozorování divokého zvířete v jeho přirozeném prostředí je totiž unikát i ve světovém měřítku. Po takové době už toho Soukupovi věděli o veverčím soukromí všechno. Právě tehdy vznikla myšlenka na založení záchranné stanice, kde by poskytovali pomoc opuštěným veveřátkům.

Napodobení veverčí řeči

Malé veverče se může ocitnout v kritické situaci snadno. Stačí, když vypadne z hnízda. Pomoc pak musí přijít co nejrychleji, jinak slepá holátka nepřežijí. Ve stanici je o ně opravdu mateřsky postaráno, protože je Kateřina Soukupová krmí speciálním mlékem, udržuje je v teple a ošetřuje.

Dokonce si s nimi i povídá. Veverčí řeč se naučila od Pinky. Určitě byla pozornou žačkou, protože dnes dokáže napodobit konejšivé broukání veverčí mámy tak dokonale, že na ně každé mládě okamžitě reaguje.

Dobrá vůle: Veveřáci|foto: Petr Soukup