„Veterináři jí dávali týden. Díky pomoci se nakonec dožila dalších tří let.“ Dokument o neziskovce Jezevčíci v nouzi

16. září 2017

Ještě před pár lety měla velmi lukrativní zaměstnání v Praze. Pak se ale usadila v malém domku Olomouce, založila neziskovku a vybudovala síť rodin, které pečují o pejsky čekající na adopci. Jaké to je přebalovat plínku u pejska bez tlapek? Jaké to je, když na vás oddaně kouká 22 párů psích očí, zatímco jim chystáte 22 hromádek s léky?

Petra Smolková si vždycky přála pejska. Maminka jí to ale nechtěla dovolit. V 17 letech odešla z domu, našla si brigádu, dostudovala gymnázium a nakonec i vysokou školu. V 21 si pořídila i prvního psa – jezevčíka. A tehdy bezmezně propadla kouzlu „špagetek“, jak jezevčíkům s oblibou říká.

Petra Smolková má momentálně doma 22 handicapovaných jezevčíků

„Ta jejich povaha, to je něco neuvěřitelného,“ usmívá se Petra Smolková. „Jeden jezevčík ale člověku nestačí. Vždycky musíte mít alespoň dva. A čím více – tím samozřejmě lépe.“ Počet pejsků doma postupně rostl. Pořád se ale dali spočítat na prstech jedné ruky. Pak ale potkala Fanynku.

Dobitá jezevčice všechno změnila

„V létě 2013 mi volal známý z útulku a říkal, že tam mají fenku jezevčíka, která zřejmě brzy zemře. Jestli se jí prý nechci ujmout jen na dožití. Předal mi bezzubou, maličkou, úplně dobitou jezevčičku, tělo samá ranka. To byl začátek všeho. Ona změnila můj život,“ vzpomíná Petra Smolková na Den D.

Fanynka - stará jezevčice, jejíž záchrana odstartovala celý projekt JVN

Fanynka téměř nedýchala, byla celá začervená, tekla jí krev z nosu. Petra se ale rozhodla, že ji zachrání. Veterináři ji odrazovali – prý to bude stát zbytečně moc peněz a fena se dožije maximálně dalšího týdne. „Kdo mě zná, ví, že věci nevzdávám.“ A skutečně. Fanynka vesele běhala po zahradě ještě další tři roky.

Někteří musí zůstat

Celý případ odstartoval něco mnohem většího. Petra Smolková se začala aktivně věnovat záchraně jezevčíků – pod svou ochranu bere staré, nemocné, slepé, hluché i ochrnuté pejsky. Extrémní veterinární péče je ale nákladná, a tak založila spolek Jezevčíci v nouzi (JVN).

„Pejsky dáváme zdravotně a psychicky dohromady, a pak je nabízíme k adopci,“ vysvětluje a přitom sype granule do 22 misek. „Ti, kteří jsou na tom opravdu špatně, zůstávají u mě natrvalo. Teď jich tu mám přes dvacet, ale počet se mění,“ dodává.


Jezevčíci v nouzi
Autorka: Tereza Reková
Dramaturgie: Lenka Svobodová
Zvuková režie: Radim Nejedlý
Mistr zvuku: Lukáš Dolejší
Premiéra 16. září 2017

Vlastní rodina ji nepodporuje

Petra Smolková vybudovala síť rodin, které pečují o pejsky čekající na adopci. Vyrovnávat se musí i s negativními reakcemi, mimo jiné i ze strany své rodiny.

„Příbuzní s tím, co dělám, moc nesouhlasí. Chtěli by spíš, abych měla manžela a rodinu. Jenže uznejte – který chlap by vydržel bydlet s tolika postiženými pejsky?“ směje se a odchází nachystat dvaadvacet hromádek léků...

Misky s logem JVN jsou vhodné jak pro krmení pejsků, tak pro lidi
autor: Tereza Reková
Spustit audio