Vánoce u Kodetů? Podobné jako v Pelíšcích, směje se Bára Kodetová

Narodila se v Praze, vystudovala konzervatoř, hrála v Národním divadle, ve Švandově divadle, v Činoherním klubu i v Divadle Bez zábradlí. Je autorkou námětu a zahrála si hlavní roli i v televizním filmu Vedlejší příznaky. Vidět ji můžete v komponovaných pořadech nejen s jejím manželem Pavlem Šporclem a jejich dcerami, ale i třeba v doprovodu klavíru či akordeonu.

S vaším genetickým základem jste si asi těžko mohla vybrat jinou než uměleckou cestu.

Já jsem věděla od svého velmi útlého dětství, že divadlo se stane mým osudem a stále to trvá. Podium a diváci jsou něco, po čem neustále toužím.

Máte nějakou předvánoční nebo vánoční vzpomínku na to, jak to probíhalo u vás doma?

Já vzpomínám na Vánoce vždycky trochu s tou patetičností Pelíšků, protože u nás to mnohdy vypadalo podobně, daly se najít takové momenty. Na druhou stranu musím říct, že u nás nikdy nebyla nuda a že táta ty Vánoce bral velmi poctivě. On se tak snažil, aby byla pohoda. Pamatuji si, že když jsme bydleli ještě v Těptíně, chodili jsme na vánoční stromek do lesa, s hajným jsme byli domluveni, bylo spoustu sněhu, čekali jsme na první hvězdu, máma pekla cukroví, pak byly v televizi pohádky, kde táta vystupoval. Jednou si pamatuji, že zařval v nějaké pohádce, tak silně, že nám spadl vánoční stromeček a začalo hořet.

Myslím, že těch vzpomínek na dětství a společné chvíle s tátou a rodinou je mnoho. Všechno, co jsem zažila, co jsme zažili s mým bratrem a sestrou, nás formovalo v osobnosti, kterými jsme. Jestli se něco táhlo naší rodinou, tak to byla láska a věrnost tradicím.

Na tátu myslím každý den.

Kdybyste měla možnost, na co byste se zeptala teď svého tatínka?

To je krásná otázka, děkuji za ni. Já na tátu myslím opravdu každý den, což je samozřejmě velmi vyčerpávající. Myslím na něj právě v souvislosti jak s tou mojí proměnou, s neustálým dialogem, jestli jsem obstála, protože v naší rodině vždycky bylo důležité obstát, rod sahá 200 let zpátky. Měli jsme vždycky za úkol nést ten prapor se ctí.

Tak to by byla asi ta první otázka, jestli nesu ten prapor se ctí, jestli se mu líbí to, co dělám. Další věc je, že je mi moc líto, že táta nepoznal mé děti, protože si myslím, že by z nich měl obrovskou radost. To je opravdu moc líto a často na něj myslím, jestli to někde shora vidí.

Bára Kodetová|foto:KINSKÝ Art Media s.r.o.

Čtu na vašich stránkách, že každý konec je novým začátkem. Kolik bylo ve vašem životě momentů, že jste si řekla, že toto je konec, ale už jste viděla, jak bude vypadat další začátek?

Těch bylo opravdu už od dětství hodně. Já žiju život velmi intenzivně. Je to tím, jakou představivost mám, jak bohatý vnitřní život jsem zdědila. Je to občas velmi vyčerpávající, protože všechno vnímám velmi intenzivně, takže i ty konec bývaly dramatické. Zároveň jsou nové začátky vždycky plné velké energie. Nejsem mírný potůček, ale ty peřeje tam musí být, aby byl život zajímavý. Někdy si říkám, že bych si chtěla odpočinout, ale moc se mi to nedaří.

Píšete, že každý den je pro vás výzvou. Co se vám promítlo dneska jako výzva pro dnešní den?

Nemluvit hloupě. Já jsem těšila na rozhovor, byla jsem podpořit neziskovou organizaci Sue Ryder. Těším se na další vánoční koncert. To je teď mojí největší výzvou, abych zůstala zdravá a mít zdravý silný hlas, abych všechny koncerty odzpívala. Pak jsou velikou výzvou Vánoce, ale letos mám výhodu, protože dcery řekly, že se o všechno postarají, že se o nic nemám starat, že nemám sahat na vánoční stromek, protože si ho ozdobí samy.

Závěrečná otázka od umělé inteligence: Jaký je vás názor na to, zda by se herci a zpěváci měli umět smát sami sobě? Mělo by to být výhodou, anebo nevýhodou?

To by mělo být základem celého našeho života umět si dělat legraci sám ze sebe, přijmout svoje nedostatky, umět se omluvit, přiznat svoji chybu a umět se sám sobě zasmát. Myslím si, že to jsou pilíře pro to, aby člověk mohl žít šťatsmý život. Humor je kořením života a velmi ráda vzpomínám na pana Wericha, svého otce nebo na Halinu Pawlowskou, se kterou jsem měla nedávno možnost se potkat a dělat s ní v jejím pořadu Na větvi rozhovor. Byla to pro mě taková radost. 

Co se v jejich rodě dědí kromě uměleckého zaměření? Jak Báru Kodetovou tatínek seznámil s Pavlem Šporclem? A z čeho vycházel námět pro Vedlejší příznaky? Poslechněte si celý rozhovor.