Války jsou vážná věc

Vezměme to od data. Má se slavit konec války (pochopitelně že konec té evropské části světové války) 8.května - jak se to děje od Užhorodu na zapád - nebo spíše 9.května, jak je to zvykem od Brestu po Vladivostok? Nejčastěji se poukazuje na to, že nejdřív hitlerovci kapitulovali jen do rukou Ike Eisenhowera, což velice rozzlobilo Stalina, takže jeho maršál Žukov si vyžádal velké slavnostní repete - a to už hodiny odbíjely půlnoc z osmého na devátého. Moskva přece leží v jiném časovém pásmu než neruská část Evropy. Kdo nechce zabřednout do politických výkladů - může tedy vzít za vděk poukazem na rozdílný den oslav tím, jak je zeměkoule dělena systémem poledníků.

Moudřejší pohled je ovšem v tom, že každý vojevůdce chce uznání svého podílu na vítězství. A všichni víme, že už 62 let nepřestávají debaty o tom, kdo se víc zasloužil o rozdrcení hitlerovských snů o tisícileté říši - a nakolik to přineslo svobodu. Nebo - nakolik jedna diktatura padla - a druhá přicházela.

Války jsou nejextrémnější formou zápolení mezi zlovůlí a snahou o svobodu. A nejen válka, nýbrž i mír jsou pokračováním politiky. Jen v mírové době je pak bouřlivější argumentace, sahající na zoubek mocenskému soupeření. V souvislostech mezinárodních i vnitropolitických.

Sledoval jsem dopoledne v přímém přenosu vojenskou přehlídku na Rudém náměstí v Moskvě, tak jak to dělávám mnoho let. S tím, že mi řada momentů slouží jako indikátor hlubších změn. Za Jelcina byla tendence od vojenských přehlídek upustit. Vladimir Putin se k nim vrací, přesvědčen, že Spojené státy se začínají uchylovat ke konfrontační politice - a tak z hlediska Moskvy neuškodí na to ostřeji reagovat. Prý nejde o návrat ke studené válce, ale občasné vzájemné častování se studenou sprchou. Klíčová slova dnešního projevu Putina odcituji doslova: "Kdo nectí památníky válečných hrdinů, hanobí tím i vlastní národ... nemáme právo zapomínat na to, že příčiny válek musíme hledat především v chybách a omylem ještě dob míru. A jejich kořeny spočívají v ideologiích konfrontace a extremismu. Tím spíše, že v současnosti těchto hrozeb neubývá, jen se transformují a mění svou tvář. A v těchto nových hrozbách - řekl dnes ráno ruský prezident a já nepochybuji, že chtěl, aby to slyšel především americký prezident - v těchto nových hrozbách je stejné pohrdání lidským životem a stejný nárok na světovou výjimečnost a diktát."

Nepochybuji, že tyto čtyři Putinovy věty obletí svět - a vyvolají debaty o tom, nakolik od studených sprch v mezinárodních vztazích se víc blížíme k dalšímu ochlazení.

Možná, až přijede prezident Bush začátkem příštího měsíce do Prahy, dočkáme se nového kola argumentace. Ale do té doby už taky může být vše podstatné řečeno. A možná, že by to nebyl tak špatný nápad - pozvat do Prahy na rychlý summit také Vladimíra Putina.

Ještě stále oba prezidenti George i Vladimir si říkají křestními jmény a považují se za osobní přátele. Jen nedůvěřivost mezi Washingtonem a Moskvou narůstá stále víc a je to vidět i v tako dny, kdy by svět měl společně slavit jak osmý, tak devátý květen.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .