Václav Malý: Bývalý polský prezident Wojciech Jaruzelski byl velmi kontroverzní postavou
Před 25 lety se začal bortit komunismus v Polsku. Na rozdíl od Husáka nebo Kádára ale polská hlava státu přijala určitou zodpovědnost. Stačí to?
Monsignore Václav Malý má na léto roku 1989 dobré vzpomínky. „S přáteli jsme celou situaci sledovali. Radovali jsme se a doufali jsme, že by něco podobného mohlo nastat i u nás,“ vzpomíná na první částečně svobodné volby v Polsku.
Po vítězství Solidarity se konal tzv. kulatý stůl. Představitelé Solidarity zasedli k jednání s představitelem státu Wojciechem Jaruzelským. Podle Malého byl kontroverzní postavou. „Byl schopen zasednout ke stolu s oponenty, ale také dokázal vyhlásit výjimečný stav. Do jeho duše v závěru viděl asi jenom jeho zpovědník.“
„Určitě se nejedná o beztvarou postavu, na rozdíl od Gustava Husáka nebo Jánose Kádára. Vzal na sebe plnou odpovědnost, i když to byla krutá rozhodnutí,“ dodává Malý na adresu nedávno zemřelého politika.
Zároveň ale nesouhlasí, že by zasednutí ke kulatému stolu vyvažovalo předchozí Jaruzelského činy. „Musíme si připustit, že již byla jiná situace. Rozvíjela se perestrojka, americký prezident Reagan tlačil na odzbrojení a v Římě byl polský papež Jan Pavel II. To vše hrálo roli,“ připomíná.
I malé gesto udělá hodně
Jaké gesto by pražský duchovní uvítal v dnešní době? „Líbilo by se mi, kdyby představitelé pravice i levice si dovedli podat ruku. Nesmělo by se ale jednat o představení pro kamery,“ říká.
Václav Malý by si také dokázal představit více pokory ve společnosti. „Pokora není pouze uznání momentální chyby,“ upozorňuje.
Jak pracují historici? Jaké jsou kulturní zajímavosti? Jak vnímá jiná mírová gesta? Poslechněte si v iRadiu.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.