Úžasné životy: operní sólistka Antonie Denygrová podle Dagmar Peckové
Jedinečná hvězda českého operního nebe. Dáma, která si nebrala servítky a nehrbila se před rudou knížkou a jejími nositeli ve vzpomínkách své žačky Dagmar Peckové.
„Ta duše, ta dynamika hlasu, ten obsah tý role předanej… Když na procítěnost mnohých jejích rolí vzpomínám, mám slzy v očích,“ přiznává Dagmar Pecková.
Spojila je neprofesní náhodná schůzka
Se sopranistkou Opery Národního divadla Antonií Denygrovou ji spojila neprofesní náhodná schůzka. To prý, když si Denygrová na Peckovou po jejím představení v Karlínském divadle počkala, aby jí vymluvila vztah se svým synem.
Prý z toho nakonec byl krásný večer plný vyprávění. Z Antonie a Dagmar se staly pedagožka a žačka, dvě přítelkyně, dvě spřízněné duše. Obě dvě z neuměleckých poměrů, obě dvě s přímou povahou.
Vzor Callasové
A stejně jako hvězda Antonie Denygrové vyrostla na nahrávkách a mistrovství Marie Callasové, totéž se pedagožka snažila předat své žačce. „Naše hodiny, to nebylo 45 minut a dost. Začínaly jsme ráno, udělaly jsme si kafe, pak jsme si zazpívaly, pak jsme si poslechly různý nahrávky, většinou teda Callasový, protože ona byla její ctitelka a hodně z ní čerpala.“
„Říkala mi: Poslechni si tohle, poslechni si, jak to zpívá, nikdy nedělej koloraturu jenom proto, že tam máš hodně not a aby sis předvedla hlas. Vždycky si musíš najít nějakej psychologickej důvod, proč to ta postava takhle zazpívala,“ vzpomíná Pecková.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.