Úžasné životy: Jana Štěpánková podle Daniely Kolářové

21. únor 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jana Štěpánková

Už více než dva roky se herečka Jana Štěpánková dívá na své kolegy z filmového nebe. V srdci i duši ji postrádá také kolegyně a přítelkyně Daniela Kolářová.

Jaké bylo jejich sbližování a v čem Jana Štěpánková Daniele Kolářové pomohla na startu kariéry nejvíc?

„S Janou Štěpánkovou jsem se poprvé setkala v Divadle S. K. Neumanna, v dnešním Divadle pod Palmovkou, kam jsem byla ve čtvrtém ročníku divadelní fakulty pozvaná na hostování v Shakespearově Bouři jako Miranda. Přidělili mi šatnu, kterou jsem sdílela s Janou Štěpánkovou. Od prvního okamžiku se ke mně chovala hezky, což nebývá zvykem v případě nováčků. Myslím, že si mě trošku oťukávala,“ vzpomíná Daniela Kolářová.

Když se lámaly ledy

Dámy se poznaly na konci 60. let, kdy se v tehdejším Československu měnily politické poměry i nálada lidí ve společnosti.

Daniela Kolářová a Vedran Kovačevič

„Po pár týdnech od premiéry, která byla na přelomu let 1967-68, mě velmi podrobně instruovala, kdo je fajn, s kým můžu mluvit otevřeně, kdo není fajn, kdo je podvodník. Tehdy to bylo velmi aktuální, neboť se lámaly ledy. Rok 1968 na jaře vypadal úžasně, začaly vycházet knihy autorů, kteří byli zakázaní, repertoár divadel se rozšířil o autory, kteří se sem předtím nedostali. Byla toho spousta. Jenže když jsme se po prázdninách vrátili do práce, už jsme byli okupováni a hranice lidských vztahů se začala šinout,“ dodává Kolářová.

Silné pouto

Právě Divadlo na Vinohradech se pro obě dámy stalo klíčovým místem v jejich profesních i osobních životech. Štěpánková k němu měla blízko i díky svému otci, Zdeňku Štěpánkovi. Kolářová přiznává, že se se Štěpánkovou nescházely často, ale spíše jen pracovně. I tak ale mezi nimi vzniklo velmi silné pouto, které utvrzovaly charaktery a smýšlení obou dam.

„Předností Jany Štěpánkové jako člověka byla normalita, byl to pro mě vzor etiky. Strašně mě přitahoval způsob jejího přemýšlení, nebo potom realizace na jevišti, ale i jinde, protože jsme se potom díky jejímu manželovi, režisérovi Jaroslavu Dudkovi, setkali i mimo Vinohrady - v televizi, v Takové normální rodince, což byla úplně exkluzivní společnost,“ líčí dál Kolářová.

Tak ještě jednou

I osud Takové normální rodinky později poznamenaly politické tlaky. „V případě Rodinky vznikla jediná mikrokomedie a tím se zbourala dekorace, všechno se zlikvidovalo, a najednou chodily neuvěřitelné spousty dopisů, že chtějí pokračování. A skutečně díky ním začala paní Fan Vavřincová psát další. Vždycky to bylo v duchu - tak ještě jednou. Seriál by mohl klidně pokračovat dál, ale byly tlaky, aby se už zpolitizoval, na což paní Vavřincová řekla ne a my nakonec taky,“ prozradila už dřív Jana Štěpánková.

Spustit audio

Související