Úžasné životy: Jana Kocianová, druhá sólistka Karla Gotta, podle zpěvačky Jitky Zelenkové
Byť společně vystupovaly pouze dva roky, vzniklo přátelství a kolegiální úcta na celý život. Jana Kocianová zemřela v 72 letech.
„Janu předcházela pověst vynikající slovenské zpěvačky. Ona mě neznala, ale já ano z nějakých nahrávek, protože v té době, kdy nastupovala, už měla natočené LP. Věděla jsem o ní, že zpívá v cizině a především, že má nádherný hlas,“ vzpomíná Jitka Zelenková na první setkání s Janou Kocianovou.
Jak to začalo
Poprvé se obě dámy viděly na zkoušce a rázem zjistily, že k sobě perfektně ladí. Dokonce bylo slyšet, že mají hlasy velmi podobné, což se pro sólové zpěvy náramně hodilo.
„Ke Gottovi jsem se dostala tak, že si mě pozval, protože mě slyšel zpívat písničku Hádam kadiaľ ísť. Pozval mě do Prahy na zkoušku, ale na ní samotné nebyl. Nevypadalo by to úplně důstojně, aby prověřoval nějakou zpěvačku. Nedej bože, aby jí musel říct: Děkujeme, ale nebereme vás,“ prohlásila Jana Kocianová na Radiu Slovensko, které nahrávku poskytlo Českému rozhlasu.
Důvod odchodu
Mnozí se s odstupem času diví, proč Jana Kocianová prchla od Gotta po pouhých dvou letech spolupráce. Jedno vysvětlení nabízí právě Zelenková.
„Myslím, že Jana dostala u Karla Gotta nabídku na jedno turné. Nevědělo se, jak dlouho projekt bude fungovat. Takže když Jana nabídku dostala, musela to pro ni být výzva, Karel už byl slavný a vynikající zpěvák i v Německu, a něco takového se neodmítá. Později ale chtěla pokračovat v sólové kariéře a navázat tam, kde přestala, takže bylo jasné, že obojí dělat nelze. Především z časových důvodů,“ míní dnes zpěvačka.
V Úžasných životech se dozvíte, jak často se obě zpěvačky vídaly, jaký měly vztah k módě a proč není na místě říkat sólistkám „křoví“.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.