Už v dětství jsem nechtěl být kosmonaut, ale táta. Herec Karel Zima se těší na dalšího potomka
Za sebou má premiéru inscenace Bavič a před sebou příchod dalšího dítěte. Je šťastný. „Těším se snad ještě víc než dřív. Jak člověk stárne, je asi citlivější. Chci si užít každou vteřinu,“ svěřuje se herec. Co mu k inscenaci Bavič řekla jeho žena? Je pravda, že na konzervatoři snědl botu? Jaké má zkušenosti z bulvárem? Je soutěživým člověkem?
„Chtěl jsem děti už od svých čtyř let. Těšil jsem se na to. Nechtěl jsem být kosmonaut, policista nebo popelář, ale táta a manžel. Pro mě nebyla krásnější představa, než že se moje žena bude jmenovat jako já a bude mít prstýnek. Bylo z říše snů, že půjdu po ulici, malý človíček mě bude držet za ruku a řekne mi - tati. Pamatuju si u svých dětí na všechno. Třeba na první smích u Agáty. Týden jsem z toho byl vedle,“ vzpomíná herec.
Narození dítěte je před ním, premiéra hry Bavič čerstvě za ním. „Není to prvoplánová a laciná komedie, při které si lidi nebo herci odpočinou. Já prakticky neslezu z jeviště. A do toho miliarda textu. Výzva to byla. A poprvé jsem si uvědomil – pojďme zúročit to, co mám za sebou. Snad se to povedlo,“ doufá Karel Zima.
Související
-
Karel Zima dal ledvinu neznámému. „Jsme propojený. Vinnetou a Old Shatterhand jsou proti nám žabaři“
Má odvahu. Nejen k tomu, aby hrál a zkoušel přitom kaskadérské řemeslo. Jak reagoval, když ho v živém vysílání Tereza Kostková telefonicky spojila s příjemcem jeho ledviny?
-
Přijmout, že nejsem v něčem dobrý? Proti tomu je darování ledviny úplné nic. Zrcadlo Karla Zimy
Herec, táta, partner. Za role, které dostává, je rád, ale žádná z nich není ve skutečnosti vysněná. Je vděčný za dobré vztahy. Jak mu ztráta jeho ledviny obohatila život?
-
Nečekal jsem, že transplantace přijde tak brzy, přiznává moderátor Michal Jančařík
Od dětství trpěl polycystickým onemocněním ledvin. „Ve 40 se to rázem zhouplo a musel jsem na transplantaci,“ svěřuje se v Blízkých setkáních.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
