„Už jsme v tom baletu starší. Takový jetý.“ Bratři Bubeníčkovi se chtějí věnovat choreografii

Není významné scény, na které by nevystupovali. Není významné role, kterou by netančili. I když se mladá konkurence dere nezadržitelně vpřed. „My jsme v tom baletu starší. Už takový jetý. Nám je 41 a s kariérou už jsme skončili,“ říká Otto.

„Asi to zabalíme a budeme se věnovat choreografii,“ říkají oba svorně. Právě Jiří už s ní má dlouholeté zkušenosti. Otto zase píše hudbu a baví ho vizuální stránka představení. „Nedělám jen design, ale pomáhám bráchovi i s příběhem. Aby všechno fungovalo. Líbí se mi kreativní práce.“

Makej jako Jágr

V baletu je důležitá píle, zodpovědnost, dobrá fyzička a schopnost ledacos si odepřít. „Taky je ale strašně důležité, aby to člověk měl rád a dělal to s chutí. A s tím správným elánem,“ říká Otto. A Jiří ho doplňuje:

„Talent nestačí. Když člověk maká a dělá to naplno, je to lehčí. Rád to přirovnávám třeba k Jaromíru Jágrovi, který říká, že po tréninku ještě jde sám makat, zvedat závaží. My jsme po zkoušce jako mladí taky chodili a ještě dřeli, aby to představení dopadlo co nejlíp.“

Tanec nebo atletika?

Ale ani těžká dřina často nestačí. Prosadit se je čím dál krutější boj. „Třeba v Paříži jsou výborné tanečnice a každá druhá je geniální. Je plno tanečníků, kteří jsou dobří, ale jsou bez práce. Takže je to hodně i o štěstí.“ A taky o fyzické přípravě. „Točí se víc piruet, nohy se zvedají výš a víc se skáče. Blíží se to atletice.“