Úsměv na sto způsobů

Úsměv na sto způsobů
Za jednoduchý uzavřený úsměv vděčíme svalu smíchovému (m. riso­rius), který roztahuje ústní štěrbinu. Tento sval tlačí ústní koutky dozadu a nahoru a při spolupráci s velkým lícním svalem může vzniknout tzv. „dolíček“. Při úsměvu způsobeném pomocí zvedače horního rtu se horní ret stahuje a zvedá tak, že odhaluje horní řadu zubů, zatímco dolní řada zubů zůstává ukryta. Za takovým úsměvem můžeme tušit mírumilovné úmysly, potěšení i pobavený úžas. Prostý úsměv nižší intenzity však může být nejen projevem snahy o přátelský vztah, ale také projevem plachosti, nejistoty a váhavosti. Při bázlivém pousmání se koutky úst pouze roztahují do stran. Ústa roztažená do šířky jsou z evolučního hlediska signálem strachu.

Cenění zubů je znakem strachu
U našich nejbližších příbuzných, šimpanzů, se totiž tzv. tiché cenění zubů většinou vyskytuje v situacích, kdy se jedinec podřizuje jinému, dominantnímu jedinci. Podobně i u člověka odhalení dolních zubů kontrakcí stahovače dolního rtu, který snižuje ústní koutek a dolní ret, může znamenat hrozbu, nepřátelství a hněv. U člověka i jiných primátů je tedy třeba odlišovat cenění zubů, které je spíše reakcí na nějaký sociální tlak, od úsměvu, který značí naopak bezstarostnost a přátelské úmysly, i když obojí vypadá relativně podobně.

Článek publikujeme se souhlasem časopisu Vesmír 4/2012.