Jak pro léčebné účely využít Bez černý
Tato dřevina není u nás v přírodě žádnou vzácností, existují také kulturní odrůdy této rostliny, kterou pro její léčivé účinky měli v úctě již naši dávní předkové, jak prozrazuje staré přísloví: „Před heřmánkem smekni, před bezinkou klekni.“
Zpracovat se dá prakticky celá rostlina
V lidovém léčitelství se využívá témeř celá rostlina. Květy se suší do čajových směsí, lze je využít pro výrobu šťáv a sirupů. Z plodů lze připravovat marmelády, džemy, sirupy či velmi chutné bezinkové víno. Pozor ale na syrové plody bezu – jsou mírně jedovaté a při pozření většího množství vyvolávají nevolnost. Po tepelném zpracování ale toxické látky z bezu mizí. Černý bez působí proti skleróze, regeneruje jaterní buňky a napomáhá detoxikaci organismu. Sirup a čaj z květů bezu se užívá při nachlazení, pomáhá při horečce, kašli a chrapotu, protože usnadňuje vykašlávání. Z mladých výhonků můžeme připravit obklad, který pomůže od bolestí při dně, revmatismu a onemocnění šlach.
Listy, květy plody. Zpracovat se dá vše
Z listů či kůry bezu černého se připravují odvary, které využijeme při migrénách, svalových bolestech a ischiatických bolestech. Sušené plody působí proti průjmům a podle některých zdrojů zápach bezu černého odpuzuje hmyz, hlodavce a krtky. Květy sbíráme za suchého počasí nejlépe před jejich úplným rozvitím, většinou v červnu až v červenci. Sušíme celá květenství co možná nejrychleji ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 40 °C. Před úplným dosušením květy na sítu odrhneme od stopek. Dbáme na to, aby droga nezahnědla, neboť tím se stává bezcennou. Plody sušíme obdobným způsobem jako květy, před úplným dosušením je rovněž odrhneme od stopek.
Podrobný text najdete v časopise Receptář a webových stránkách ireceptar.cz.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.