U stolního tenisu musíte zapojit nohy. U ping-pongu jen stojíte, říká Petr Korbel

19. leden 2018

Host do domu

Je to nejrozšířenější sport na světě. „Mezinárodní federace má nejvíc členských států ze všech sportů,“ říká náš úspěšný reprezentant Petr Korbel. Sám za sezonu vymění na 150 potahů pálek. Proč se Čechům tak nedaří? A proč nás Čína mydlí?

Stolní tenis je hodně rychlá hra a hodně souvisí s tréninkem a zkušenostmi. „Určité věci už mám naučené. Samozřejmě se musí sledovat míček a periferně i pohyb protihráče. Dá se to vyčíst, i když soupeř může překvapit,“ říká jeden z našich nejúspěšnějších stolních tenistu Petr Korbel.

„Líbí se mi věta bývalého prezidenta mezinárodní federace Ogimury, že stolní tenis jsou šachy na sto metrů. Myslím, že to vyjadřuje úplně všechno.“ A co slovo ping-pong? Přišlo asi z Asie a podle Korbela naznačuje pinkání: „Rád říkám, že u stolního tenisu musíte zapojit nohy. Kdežto u ping-pongu stojíte.“

Není potah jako potah

Kdo se tomu chce vážně věnovat, neměl by pro raketu chodit do obchoďáku, ale do specializované prodejny. „Potahy mají různou strukturu. I vroubky se liší. Je to velká věda a pálka je individuální. Takže neexistuje nejlepší pálka. Pro každého je jiná.“

Profík spotřebuje asi 150 potahů za sezónu. Při intenzivním tréninku se mění po týdnu, protože pro profesionálního hráče je raketa tzv. „vybouchaná“. „Pak potahy třeba věnuju malým klukům nebo je dáváme na testovací rakety,“ vysvětluje Korbel.

Český fanoušek je citlivý. „Kdyby se reprezentaci dařilo, byl by to vzor. Proč spousta dětí chce dělat džudo? Kvůli Lukáši Krpálkovi. Totéž biatlon,“ je přesvědčený Petr Korbel|foto: Adam Kebrt

Čína nás mydlí

Proč jsou v Číně tak dobří? „Mají 300 milionů registrovaných hráčů, mají velký výběr. Tvrdě trénují, protože raději hrají, než aby obdělávali rýžová pole. Mají vynikající tréninkové centrum. Je vzácnost se tam dostat. A pokud reprezentují, zajišťuje jim to trenérská místa a oni předávají své zkušenosti dál. Momentálně nás hodně mydlí.“

Podle Korbela se českému stolnímu tenisu nedaří. „Mohlo by to lepší. Poukazujeme na to už delší dobu a snad nastane změna. Asociace snad pochopila, že se musíme vydat jinou cestou. Chce to jiný systém a přitlačit v tréninku.“ Sám je z toho smutný. „Kluci na to mají a potenciál ještě není vyčerpaný. Snad se to povede a já bych si to moc přál.“