„U Poirota jsme se rozhodli jít poměrně výraznou črtou.“ Rozhovor s Lukášem Hlavicou o audioknihách
Společně s kolegy Norbertem Lichým a Martinem Myšičkou byl nedávno vyhlášen nejlepším interpretem audioknih. Bylo to za Vraždu v Orient Expresu od Agathy Christie. Jak vzpomíná na Jiřinu Jiráskovou? Co mu zpočátku pomáhalo při překonávání trémy? S jakými představami odcházel do Dejvického divadla?
„Anglická literatura je mi blízká, kvůli drobné nadsázce a suchému humoru,“ prozrazuje na sebe Lukáš Hlavica. „U Poirota jsme se rozhodli jít poměrně výraznou črtou. Ta paní Agáta to tak skvěle napsala, že člověk ty lidi vidí. A v té chvíli se mu začnou klubat hlasy.“
Neumím si to předvařit
Hlavica pochází z herecké rodiny, přesto se vůči divadlu silně vymezoval. Nakonec lákání múz podlehl. Dnes je známý jako herec, pedagog, dabér, režisér a skvělý interpret audioknih. Text si nikdy nečte nahlas a postavy si zkouší jen v duchu. „Neumím si to předvařit předem a pak to opakovat. Mám kromě toho pocit, že kdybych si to zkoušel nahlas, tak bych o něco přišel. Teprve v okamžiku, kdy se rozsvítí červená, tak to musí být ono.“
Nečíst čárky
Text má ale Lukáš Hlavica popsaný odshora až dolů tajemnými zkratkami. Dělá si poznámky do dlouhých vět a přepisuje čárky. „Místo čárek dělám takové obloučky. Když totiž čárky skutečně ,čtete‘, projev ztrácí život. Stane se to pouhým oznamováním textu. Vyznačuji si taky tempo, změnu myšlenky. To je podstatné.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
