Ťukáte na dřevo, na sklo, nebo na čelo? Nejvíc pověrčiví jsou lidé s rizikovou profesí, říká etnolog
Mám to zaťukat na dřevo nebo na sklo? Význam pověr vysvětlí v Blízkých setkáních etnolog a folklorista Petr Janeček.
„Na dřevo ťukali již staří Keltové, kteří věřili v ducha stromů. Klepe se nejen na dřevo, ale i na sklo. Sklo má naopak symbolizovat něco, co neshoří jako strom, zkrátka něco, co je trvanlivé. Každá pověra má svou protipověru a my nevíme úplně přesně jak to je,“ vysvětluje Petr Janeček.
Ťukáme i na čelo. „Myslíme si, že je to proto, že v hlavě sídlí duše. Podle původních pověr to bylo srdce a úplně nejstarší sídlo duše bylo paradoxně v břiše. Tomu věřili staří Římané,“ dodává etnolog.
Proč jsou lidé pověrčiví?
„Lidská mysl nemá ráda náhodu. Máme tendence hledat vzory, příčiny a logiku. Pověrami se také lidé zabezpečují. Výzkumy ukázaly, že nejvíce pověrčiví jsou lidé, kteří mají rizikové povolání. V minulosti to byli třeba horníci a havíři, kteří nemohli vlastními silami ovlivnit, že bude zával nebo se důl sesype. Čím více jsme vydáni na milost osudu nebo přírodě, tím více jsme pověrčiví. I přírodní národy jsou pověrčivé při pocitu ohrožení. Používají pověry, když vyjedou na kánoi a bojí se bouře, ale ve vesnici ne,“ uzavírá vyprávění Petr Janeček.
Jak dnes vnímáme pohádky Boženy Němcové oproti minulosti? Kdo je šiřitel hoaxů? A co je jejich účelem?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
