„Téměř čtvrtina ze všech dětských zranění jsou zlomeniny,“ říká Veronika Benešová

Ambulantně je u nás každoročně ošetřeno přes půl milionu dětí. Téměř čtvrtina ze všech případů jsou zlomeniny. Těžších případů napočítáme každoročně kolem 38 000. „Smutnou kapitolou jsou smrtelná zranění. V minulém roce jsme ztratili 221 dětí do 19 let,“ říká Veronika Svobodová a dodává: „Trvalé následky si ale nese několik tisíc dětí ročně.“

90 % zranění se prý ale mohlo zabránit správnou prevencí. „I u nás se počet úmrtí zmenšil, ale bohužel je to dané spíše tím, ze máme lepší traumatologickou péči a více dětí přežívá těžká zranění. Snižují se i počty zraněných a tak mohu říct, že i prevence u nás za poslední roky zapustila nějaké kořeny.“

Dětské úrazy jsou smutná kapitola medicíny. Většině z nich se podle Veoniky Benešové dalo zabránit. „Nerada navštěvuji traumatologické centra, kde vidím bolest, kterou úraz zanechal. Většině z nich se dalo zabránit.“ Odpovědnost nesou sice rodiče a učitelé, ale v potaz je zapotřebí vzít fakt, že děti jsou prostě zranitelnější. Pohybují se v prostředí, které nemají osvojené. Nedokáží přizpůsobit své chování riziku, jednají neuváženě a nejsou schopni odhadnout nebezpečí a správně na něj reagovat. K našim dětem přitom musíme přistupovat individuálně. Každý rodič ví, jak zapůsobit na svoje dítě. Podle Veroniky Benešové bychom se měli chovat tak, aby dítě od nás kopírovalo vzorce chování a pak si je zažilo na celý život.

Injekční stříkačka|foto:Fotobanka stock.xchng

Nejčastějšími úrazy jsou pády z různých výšek. Nepatří však mezi nejtěžší. Jedná se hlavně o zranění způsobená v dopravě, při sportu a tonutí. U posledně jmenovaného je situace nejhorší. „Pokud se dítě do 4 let dostane obličejem pod vodu, reflexně se nadechne. A tím si zablokuje dýchací cesty. Takové dítě se topí rychle a tiše. Necáká, nekřičí o pomoc. Když pátráme, jak k utonutí došlo, velmi často dostáváme odpověď se společným jmenovatelem je chvilková nepozornost. Musíme si uvědomit, že kritická hladina vody pro utonutí batolat je pouhých 10 cm.“

Při vzkříšení do dvou minut dítě většinou nebude mít žádné následky. Po pěti minutách se už většinou jedná o smrtelný úraz, nebo trvalé následky. Tonutí má přitom největší úmrtnost. Podle Veroniky Benešové platí u všech úrazů co nejdříve poskytnout první pomoc. Když nemůžeme zabránit trvalým následkům, snažíme se alespoň zachránit život samotný. Nezdržujme se tedy vyklepáváním vody, ale začněme ihned s resuscitací.

Nejhorší jsou dopravní úrazy. „Naštěstí jich není tolik, ale zato se ve většině případů jedná o mnohačetné zlomeniny.“ Ročně dojde ke zhruba 80 smrtelným případům. Jen na území hlavního města Prahy je ročně 23 těžce a 183 lehce zraněných dětí v důsledku dopravní kolize. Děti v nich vystupují v roli chodců, cyklistů i spolujezdců. „Ačkoliv mají dopravní výchovu na školách, situace v dopravě je natolik riziková, že k úrazům dojde.“

Důležitá je cyklistická přilba. „Pokud se děti pohybují po komunikaci, vstupují do velmi rizikové zóny. Můžeme ochránit alespoň to nejcennější, tedy jejich hlavu.“ Nejčastějším úrazem jsou však vyražené zuby. V autě sice používáme dětské autosedačky, ale neumíme je stoprocentně používat. Pokud dojde ke střetu s pevnou překážkou v rychlosti přesahující 130 km/h, dítě připevněné v autosedačce nemá šanci přežít.

Logo|foto:Český rozhlas

Základním preventivním opatřením je výrazné oblečení, odrazky a pokud dojde k úrazu, naučit děti co nejrychleji zavolat první pomoc.