Tělo není tank, řekl mi lékař po infarktu. Petr Rychlý a jeho syn Ondřej u Jana Čenského
Ondra vyrostl v Divadle na Fidlovačce. Po představení si zkoušel role a klaněl se k prázdnému hledišti, zavzpomínal Petr Rychlý, který přišel do studia se svým synem.
„Když byl malý, zaujal Ondru Spider-Man. Nechali jsme mu ušít oblek, doma jsme měli i lana. Vrchol byl, když mi řekl: Dej mi tři minuty a zkus mě najít v pokoji. Já ho skutečně neviděl. On se vydrápal po futrech nahoru a tam byl roztažený.“
Ondřej Rychlý jde v otcových stopách. „Když jsem řekl, že chci dělat divadlo, tak mi vysvětlili, co to obnáší. Ale když pochopili, že to myslím vážně, tak mě začali maximálně podporovat.“
Ondřej Rychlý začal i režírovat. „Viděl jsem jeho představení Mrk v Divadle v Dlouhé a neměl jsem jedinou připomínku,“ dodává Petr Rychlý.
Po infarktu jsem ubral na pracovním tempu
Před osmi lety prodělal Petr Rychlý infarkt. „Lékař se mě zeptal na diář, ve kterém viděl: 6:00 natáčení Hostivař, pak zkouška, cesta do Ostravy a hned domů, protože jsem další den točil. Neviděl tam ani jeden den na regeneraci.“
„A když uviděl diář z předchozího roku, tak ztuhnul a řekl: Tělo není tank a vy jste se k němu choval jako k tanku. Dneska si práci líp organizuji, nejezdím na otočky. Ubral jsem na pracovním tempu.“
V závěrečné kvízu na sebe Petr Rychlý prozradil, že má rád detektivky. Jeho oblíbeným filmem je Láska nebeská, oblíbenou květinou růže a stromem topol. K jídlu se dá pizzu carpaccio, a ze zeleniny rajčata a cuketu.
Jak vzpomíná Petr Rychlý na Divadlo Na Fidlovačce? Bude na Vánoce opět servírovat svoji pověstnou rybí polévku? Umí Ondřej vyprávět anekdoty stejně jako otec? A co ho na práci režiséra láká?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
