Tajbl
Příjmení Tajbl se vykládá z německého Teufel, tj. „čert“, případně „lesní muž“ nebo také „obr“, odtud také asi pochází citoslovce „fuj tajbl“ vyjadřující odpor, ošklivost nebo leknutí. Podle Josefa Beneše se toto apelativum objevuje často ve složených místních jménech a jménech stavení, podle nichž patrně dostávali majitelé svá jména. Další možný výklad je z německého Täubel, tj. „holoubek“, nebo z taub, tj. „němý“, patrně jako pojmenování podle vlastností. V současnosti nosí příjmení Tajbl jen 61 osob.
Použitá literatura:
D. Moldanová, Naše příjmení, Praha 2004, s. 194; M. Knappová, Naše a cizí příjmení v současné češtině, Liberec 2002, s. 186; J. Matúšová, Německá vlastní jména v češtině, Praha 2016, s. 44; J. Beneš, Německá příjmení u Čechů, Ústí nad Labem 1998, s. 332
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
