Světový režisér, smutný donšajn Jiří Menzel
Otakara Vávru uznává, Miloš Forman mu vždycky pil krev. Jeden z režisérů nové vlny naposledy zvlnil hladinu kritiky posledním filmem Donšajni. Proč jste si mě vlastně pozvali? ptal se už ve dvěřích studia.
Přesně týden po skončení pětidílného četby z knihy Rozmarná léta přišel do studia Dvojky její autor, režisér Jiří Menzel. Jeho hlas i výraz byl zpočátku smutný. Po sklence vody a směsi dvou dobře zvolených druhů kávy z rozhlasového automatu se mu tvář rozjasnila. A při úvodním pajánu na svoji osobu už dělal „opičky“ na kameru.
Hned poté slavný oscarový režisér a nositel více než tří desítek dalších významných světových ocenění svůj důvod ke smutku na konci léta vysvětlil. Mrzí ho vesměs negativní recenze a kritiky, které se na jeho hlavu snesly za poslední film Donšajni. Neumí si vysvětlit, proč ve světě sklízí tento film ovace a na domácí půdě nikoli…
Obklopen ženami
Při dalších otázkách na téma vztahů v běhu času už se Jiřímu Menzelovi vrátil příslovečný humor. Ženy ho obklopovaly od raného dětství. Vyrůstal se dvěma sestrami, o rodičích mluvil s něhou a velkou úctou.
Autoritou byl pro něho i jeho profesor na FAMU, režisér Otakar Vávra, zatímco starší spolužáci z tzv. nové vlny českých filmařů byli zdrojem hodně divokých diskusí. Zejména Miloš Forman mu pil krev už jenom proto, že byl mnohem hezčí chlap a všude zněl jeho zvučný hlas.
Téměř stoletá posluchačka ho znala jako kluka
Dojemným vrcholem vysílání byl poslední telefonát od 97leté posluchačky, která bez jediného přeřeknutí odvyprávěla příběh svého setkání s budoucím slavným režisérem. Poslechněte si ho.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.