Šťastný střelec

Situace v mladé Československé republice byla na začátku roku 1919 velmi složitá. Řeší se nové hranice, vznikají nové instituce a zákony. Nadšení pro samostatnou republiku v poválečném nedostatku pozvolna střídá sociální napětí. Stále víc je slyšet hlasy těch, které oslovil komunismus. K nim patří i 18letý Alois Šťastný.

Střelba přímo na Hradě

Ten se několikrát neúspěšně ucházel o audienci u prvního ministerského předsedy ČSR doktora Karla Kramáře. Naposledy ve středu 9. ledna 1919, kdy na Kramáře na chodbě na Pražském hradě z bezprostřední blízkosti vystřelil. Mířil přímo na prsa, přímo do srdce. Z revolveru vyšla rána, která Kramářem otřásla. Pak útočník stiskl spoušť podruhé…

Noviny informují o Masarykově dopisu manželce Karla Kramáře|foto:Public domain

Jako zázrakem ale Kramář vyvázl bez vážných zranění. Napoprvé mu život mu zachránily pouzdro na cvikr a peněženka z tvrdé kůže, které měl v náprsní kapse. Odražená a zbrzděná kulka proletěla Kramářovi pod paží a provrtala podšívku kabátu z druhé strany. Ven už nevyletěla. Když Šťastný stiskl spoušť podruhé, rána nevyšla.

Podruhé unikl smrti

Potom už mladého útočníka zajistil Kramářův tajemník, bývalý voják František Schröder. Kramářovi zůstala na prsou jen modřina. Ještě odpoledne se vrátil k práci. „Nečekal jsem, že budu první, po kom se bude v nové Československé republice střílet,“ prohlásil Kramář Bylo to podruhé, co unikl smrti.

Po vypuknutí světové války se Karel Kramář zapojil do domácího odboje proti Rakousku. Byl zatčen a měl být popraven. František Josef I. ale tehdy zemřel dřív, než mohl dát rozkaz k popravě. Následný neúspěšný atentát z roku 1919 jen zvýšil jeho popularitu: v Národním shromáždění ho uvítal potlesk i od těch, kteří dřív politicky stáli proti němu|foto:Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Vyšetřením případu byl pověřen policejní rada Josef Knotek. Zjistil, že Šťastný střílel pětiranným revolverem Bulldog ráže 7 mm. Nabito měl ale jen dvěma náboji, přičemž ten druhý náboj nebyl originální. Šlo o nekvalitní střelu ještě válečné výroby. Právě ta se v revolveru vzpříčila. Zbraň mu opatřil jeho teprve 17letý společník Vladimír Gregor. Šťastný byl taky členem Mladé socialistické inteligence. Proč vůbec útočil?

Vladimír Gregor opatřil Aloisovi Šťastnému revolver Bulldog, stejnou zbraň, kterou byl v roce 1881 zavražděn prezident USA James Abram Garfield|foto:Public domain, Smithsonian Institute, Wikimedia Commons

Chtěl prý „zachránit českou revoluci a znemožnit Kramářovi jet na mírovou konferenci jednat s takovými jako Clemenceau“. Kramář podle něj zesměšňoval bolševiky v Rusku: „Proletariát má právo domoci se diktatury. Řád vybudovaný kapitálem se zhroutí. Po celém světě.“

Profily atentátníků

Než dal počátkem roku 1919 výpověď, pracoval Alois Šťastný jako písař na nádraží. Z obchodní akademie ho vyloučili za vzpurné chování a že „se věnuje víc politice než studiu“. Jeho otec Ferdinand byl tajemníkem Odborové organizace kovodělníků České socialistické strany. Synovým činem byl zděšen, ale snažil se to zlehčit jako „mladickou nerozvážnost“.

Vladimír Gregor žil jen s matkou, která se sama starala o čtyři děti, když utekla ze Slovenska před jejich otcem – alkoholikem. Gregor býval velmi dobrý student Malostranské reálky, ale v posledních týdnech přestával do školy docházet. Založil Nacionální socialistické sdružení vyznávající komunismus. Při domovní prohlídce se našel jeho zápisník, který vše dosvědčil.

Rozsudek přijali s úsměvem

Oba byli odsouzeni za zločin nedokonané vraždy úkladné dle § 5,8,134 a 135. Alois Šťastný dostal 8 let těžkého žaláře zostřeného v den činu tmavou komorou a postem. Vladimír Gregor 4 roky zostřené čtvrtletně tvrdým ložem. Podle dobového tisku (viz níže) přijali oba rozsudek s úsměvem. Sotva se ale ocitli ve vězení, strhl se boj o jejich propuštění.

Národní politika 11. ledna 1919|foto:Public domain

Jako první napsala prezidentu Masarykovi v prosinci 1919 žádost o milost paní Františka Gregorová. I když chování mladého vězně bylo dobré, žádost byla zamítnuta. Protože „dosud nejeví lítost nad spáchaným činem a jeho smýšlení o pohnutkách k provedení činu se nezměnilo“.

Kuriózní situace

Po omluvném dopisu Šťastného přímo Kramářovi došlo ke kuriózní situaci. Hlavní atentátník byl z rozhodnutí prezidenta Masaryka v srpnu roku 1920 z vězení podmínečně propuštěn. Vladimír Gregor, který mu jen obstaral zbraň, ve vězení zůstal. Františka Gregorová tedy píše prezidentovi znovu. A 22. prosince 1920 je jí vyhověno.

Alois Šťastný si po propuštění našel místo instalatéra a v říjnu 1922 odjel do Ameriky. Vrátil se po čtyřech letech a píše prezidentovi Masarykovi žádost: záznam v rejstříku trestů mu prý znemožňuje získat řádné zaměstnání a prostředky nutné k zaopatření. „Poníženě proto žádám proto o zahlazení trestu.“

Atentátník střílí znovu

Jeho žádosti nebylo vyhověno. Na okraji jeho dopisu je připsáno: „Žadatel je majitelem domu v Kunraticích v hodnotě 400 000 korun a je hmotně zabezpečen, takže jeho tvrzení, že nemůže dosáhnout náležitého zaopatření je neodůvodněné.“ Zamítnutí ale Šťastný bral těžce.

Prezident T. G. Masaryk z našich prezidentů udělil nejvíc milostí a zmírnění trestů. Není proto divu, že poslední dokument ze soudního spisu o atentátu na dr. Kramáře z 30. října 1927 je podepsaný právě jím|foto:Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Téměř po osmi letech bere atentátník do ruky revolver znovu a zamíří. Tentokrát sám na sebe. A znovu se netrefí. Na čele má od té doby 6cm jizvu, která „rozšiřuje se v prohlubeň velikosti desetihaléře. Ta zasahuje kost čelní až k plenám mozkovým.“ Zranění nezanechá žádné následky.

Poslední zásah TGM

TGM po této události znovu dostává na stůl jeho žádost. Poslední dokument ze soudního spisu o atentátu na dr. Kramáře z 30. října 1927 je tak podepsaný právě jím. Stojí v něm: „Prezident československé republiky využil svého práva udělit milost a zahladit odsouzení Aloise Šťastného za pokus vraždy úkladné.“

Národní politika 27. června 1919|foto:Public domain