Zpívající vrah. Dostal milost od Masaryka a psychiatři jej považovali za nemocného. Vraždil znovu

Leopold Pauzer byl odsouzen až dva roky po spáchání svých trestných činů. Hned po dopadení se totiž choval jako šílený a lékaři se nemohli dohodnout, jestli to jen předstírá. Problémy s ním byly odmalička. Svůj první velký zločin spáchal v posledních dnech hroutícího se rakouského mocnářství.

Leopold Pauzer se zapsal černým písmem do historie zločinu i do historie psychiatrie. Jeho vraždy byly nejen loupežné, ale současně i projevem sadismu. Nebýt váhání psychiatrů a milosti od Masaryka, k těm dalším by nedošlo.

Bylo to 23. října 1918, když ve Svratce našli mrtvolu strážmistra Josefa Macourka. V kraji se tehdy potulovaly desítky dezertérů z rakouské armády. Útoků a krádeží bylo plno… Mrtvý Macourek u sebe neměl svoji zbraň, avšak na těle měl 18 bodných ran.

Podivná souvislost

Vyšetřování se tehdy ujal inspektor Pistauer z brněnské kriminálky. Že v tom má prsty Leopold Pauzer odhalil až za pár týdnů v souvislosti s jiným trestným činem. S loupežným přepadením v domě u bývalého magistrátního rady Rypky v Jundrově.

Pauzer se tehdy dohodl s domovníkem Františkem Plškem a služebnou Klotildou Krupicovou, kterou během krádeže i svázal, aby na ni nepadlo podezření. Jenže klíč od vily, který mu domovník půjčil, zapomněl v zámku dveří. Oloupený Rypka okamžitě poznal, komu klíč patří. Měl je totiž očíslované.

Lidové noviny z 24. října 1918 o vraždě četníka Macourka|foto: Lidové noviny

Místo hrdiny vrah

Domovník Plšek se sice bránil, že klíč zapomněl v zámku při odchodu do hospody, ale četníci v jeho bytě našli část ukradených věcí. Plšek pak všechno přiznal a následovala prohlídka u Pauzrových, kde se našla další část lupu. A taky revolver a náprsní taška zavražděného četníka Macourka…

Domovník se následně přiznal, že byl s Pauzerem i v den četníkovy vraždy. Četník prý chtěl Pauzera jako dezertéra z italské fronty zatknout a Pauzer se bránil bodlem. Paradoxem je, že kdyby četníka nezavraždil, oslavovali by ho po převratu jako hrdinu, který nechtěl bojovat za císaře pána.

Místo vězení léčebna

A tehdy se Pauzer začal projevovat jako blázen a podivně si zpívat. Psychiatři spekulovali o posttraumatickém stresu z války. Jestli je jen dobrý herec, nebo se doopravdy zbláznil, se nakonec psychiatři dohadovali dva roky.

Zatímco ostatní obžalovaní František Plšek, Klotilda Krupicová a Pauzrovi bratři Jakub a Josef, kteří mu pomáhali s loupežným přepadením u Rypky, byli odsouzeni do věznice na tři až šest let, Pauzer trávil dny v psychiatrické léčebně ve Šternberku.

Opakuje stále tatáž slova a nenechá se ze svého mluvení vyrušit otázkami. Ukazované předměty však nepojmenuje a nechce je vydat. Opakovaně tvrdí, že je mu jedenáct let.

19. listopad 1920

Dříve klidné chování se změnilo na výstřední. Neustále zpívá. Ve dne a částečně i v noci. Občas se chová zcela rozumně a ptá se, jak dlouho bude ještě v léčebně držen. Žádá opakovaně, abychom ho poslali na dovolenou. Na protest stojí celé hodiny na židli a zpívá.

21. listopad 1920

TGM mu trest zmírnil

Nakonec psychiatři dospěli k závěru, že Leopold Pauzer je za své činy odpovědný a 8. února 1922 ho Zemský trestní soud v Brně odsoudil k trestu smrti. Prezident Masaryk mu ale milostí trest zmírnil na doživotí. V Mírově však trpěl záchvaty, napadal spoluvězně i strážné, řval, a proto byl poslán zpět do léčebny.

Z ústavu choromyslných ve Šternberku po 11 letech dne 13. březen 1930 uprchl. Před útěkem ukradl chovanci Jahnovi civilní oblek a prádlo a v časných ranních hodinách napadl strážného, kterému sebral klíče. Podle všeho choromyslnost jen předstíral.

Záhadné vraždy v Ratiboři

Po útěku vězně došlo v Ratiboři k vraždě obchodníka Josefa Damese. Tělo bylo nalezeno v parku s bodnou ránou přímo do srdce. Mrtvola byla posazena k plotu. Následovala další oběť, teprve 15letý student Jan Zeller. I jeho tělo našli v ratibořském parku s bodnou ránou přímo do srdce.

Obchodník Rauske v Nidově útok nožem do hrudi přežil. Popis útočníka odpovídal Pauzerovi. I když trojnásobného vraha nakonec dopadli, bylo všem jasné, že nebýt váhání soudních znalců a amnestie prezidenta mohly být ušetřeny dva životy. Leopold Pauzer zemřel v Mírově 22. února 1933 na tuberkulózu kostí

Milost od prezidenta Masaryka (1929)|foto:Bronislava Janečková