Zpívající vrah. Dostal milost od Masaryka a psychiatři jej považovali za nemocného. Vraždil znovu
Ten chlap rozčiloval úplně všechny. Zpíval a ječel od rána do večera. Léta si psychiatři lámali hlavu nad tím, jestli je nebo není blázen. Jisté však bylo, že je vrah. Skutečný kriminální případ z roku 1918 zpracovala Bronislava Janečková.
Leopold Pauzer byl odsouzen až dva roky po spáchání svých trestných činů. Hned po dopadení se totiž choval jako šílený a lékaři se nemohli dohodnout, jestli to jen předstírá. Problémy s ním byly odmalička. Svůj první velký zločin spáchal v posledních dnech hroutícího se rakouského mocnářství.
Leopold Pauzer se zapsal černým písmem do historie zločinu i do historie psychiatrie. Jeho vraždy byly nejen loupežné, ale současně i projevem sadismu. Nebýt váhání psychiatrů a milosti od Masaryka, k těm dalším by nedošlo.
Bylo to 23. října 1918, když ve Svratce našli mrtvolu strážmistra Josefa Macourka. V kraji se tehdy potulovaly desítky dezertérů z rakouské armády. Útoků a krádeží bylo plno… Mrtvý Macourek u sebe neměl svoji zbraň, avšak na těle měl 18 bodných ran.
Podivná souvislost
Vyšetřování se tehdy ujal inspektor Pistauer z brněnské kriminálky. Že v tom má prsty Leopold Pauzer odhalil až za pár týdnů v souvislosti s jiným trestným činem. S loupežným přepadením v domě u bývalého magistrátního rady Rypky v Jundrově.
Pauzer se tehdy dohodl s domovníkem Františkem Plškem a služebnou Klotildou Krupicovou, kterou během krádeže i svázal, aby na ni nepadlo podezření. Jenže klíč od vily, který mu domovník půjčil, zapomněl v zámku dveří. Oloupený Rypka okamžitě poznal, komu klíč patří. Měl je totiž očíslované.
Místo hrdiny vrah
Domovník Plšek se sice bránil, že klíč zapomněl v zámku při odchodu do hospody, ale četníci v jeho bytě našli část ukradených věcí. Plšek pak všechno přiznal a následovala prohlídka u Pauzrových, kde se našla další část lupu. A taky revolver a náprsní taška zavražděného četníka Macourka…
Domovník se následně přiznal, že byl s Pauzerem i v den četníkovy vraždy. Četník prý chtěl Pauzera jako dezertéra z italské fronty zatknout a Pauzer se bránil bodlem. Paradoxem je, že kdyby četníka nezavraždil, oslavovali by ho po převratu jako hrdinu, který nechtěl bojovat za císaře pána.
Místo vězení léčebna
A tehdy se Pauzer začal projevovat jako blázen a podivně si zpívat. Psychiatři spekulovali o posttraumatickém stresu z války. Jestli je jen dobrý herec, nebo se doopravdy zbláznil, se nakonec psychiatři dohadovali dva roky.
Zatímco ostatní obžalovaní František Plšek, Klotilda Krupicová a Pauzrovi bratři Jakub a Josef, kteří mu pomáhali s loupežným přepadením u Rypky, byli odsouzeni do věznice na tři až šest let, Pauzer trávil dny v psychiatrické léčebně ve Šternberku.
Opakuje stále tatáž slova a nenechá se ze svého mluvení vyrušit otázkami. Ukazované předměty však nepojmenuje a nechce je vydat. Opakovaně tvrdí, že je mu jedenáct let.
19. listopad 1920
Dříve klidné chování se změnilo na výstřední. Neustále zpívá. Ve dne a částečně i v noci. Občas se chová zcela rozumně a ptá se, jak dlouho bude ještě v léčebně držen. Žádá opakovaně, abychom ho poslali na dovolenou. Na protest stojí celé hodiny na židli a zpívá.
21. listopad 1920
TGM mu trest zmírnil
Nakonec psychiatři dospěli k závěru, že Leopold Pauzer je za své činy odpovědný a 8. února 1922 ho Zemský trestní soud v Brně odsoudil k trestu smrti. Prezident Masaryk mu ale milostí trest zmírnil na doživotí. V Mírově však trpěl záchvaty, napadal spoluvězně i strážné, řval, a proto byl poslán zpět do léčebny.
Z ústavu choromyslných ve Šternberku po 11 letech dne 13. březen 1930 uprchl. Před útěkem ukradl chovanci Jahnovi civilní oblek a prádlo a v časných ranních hodinách napadl strážného, kterému sebral klíče. Podle všeho choromyslnost jen předstíral.
Záhadné vraždy v Ratiboři
Po útěku vězně došlo v Ratiboři k vraždě obchodníka Josefa Damese. Tělo bylo nalezeno v parku s bodnou ránou přímo do srdce. Mrtvola byla posazena k plotu. Následovala další oběť, teprve 15letý student Jan Zeller. I jeho tělo našli v ratibořském parku s bodnou ránou přímo do srdce.
Obchodník Rauske v Nidově útok nožem do hrudi přežil. Popis útočníka odpovídal Pauzerovi. I když trojnásobného vraha nakonec dopadli, bylo všem jasné, že nebýt váhání soudních znalců a amnestie prezidenta mohly být ušetřeny dva životy. Leopold Pauzer zemřel v Mírově 22. února 1933 na tuberkulózu kostí
Účinkují: Pavel Batěk, Pavel Soukup, Vít Roleček, Filip Kaňkovský, Lucie Pernetová, Daniel Rous, Jan Teplý ml., Eva Kodešová
Scénář: Bronislava Janečková a Michal Simandl
Režie: Jaroslav Kodeš
Zvuk: Petr Šplíchal
Související
-
Mlčenlivý vrah
Měly zemřít tři dívky, ale jedna přežila. Vrah mlčel, když ho vyslýchali. Mlčel, když ho soudili. Mlčel, protože neměl slova na svoji obranu.
-
Smrt taxíkáře. V kriminálního případu z roku 1926 stále zůstává jedna záhada
Už dříve se pokusil zabít úředníka ministerstva zahraničí. Před soudem pak simuloval pominutí smyslů. Přesto mu prokázali, že vraždil úkladně.
-
Šťastný střelec. Případ neúspěšného atentátníka první republiky
Třikrát zmáčkl spoušť a ani jednou to nevyšlo. Od několikaletého trestu ho zachránila Masarykova milost. Po letech vzal tentýž střelec do rukou revolver znovu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Tohle není povídání na dobrou noc, k zamyšlení určitě.
Jan Pokorný, ředitel Zpravodajství Českého rozhlasu a moderátor
Tata a jeho syn
Autorské povídky známého divadelníka a spisovatele A. G. v jeho vlastním podání. Tata a jeho syn je sbírkou úsměvných příběhů na motivy skutečných událostí, ovšem ve skutečných kulisách a především ve skutečné době.
