Zpívající vrah. Dostal milost od Masaryka a psychiatři jej považovali za nemocného. Vraždil znovu
Ten chlap rozčiloval úplně všechny. Zpíval a ječel od rána do večera. Léta si psychiatři lámali hlavu nad tím, jestli je nebo není blázen. Jisté však bylo, že je vrah. Skutečný kriminální případ z roku 1918 zpracovala Bronislava Janečková.
Leopold Pauzer byl odsouzen až dva roky po spáchání svých trestných činů. Hned po dopadení se totiž choval jako šílený a lékaři se nemohli dohodnout, jestli to jen předstírá. Problémy s ním byly odmalička. Svůj první velký zločin spáchal v posledních dnech hroutícího se rakouského mocnářství.
Leopold Pauzer se zapsal černým písmem do historie zločinu i do historie psychiatrie. Jeho vraždy byly nejen loupežné, ale současně i projevem sadismu. Nebýt váhání psychiatrů a milosti od Masaryka, k těm dalším by nedošlo.
Bylo to 23. října 1918, když ve Svratce našli mrtvolu strážmistra Josefa Macourka. V kraji se tehdy potulovaly desítky dezertérů z rakouské armády. Útoků a krádeží bylo plno… Mrtvý Macourek u sebe neměl svoji zbraň, avšak na těle měl 18 bodných ran.
Podivná souvislost
Vyšetřování se tehdy ujal inspektor Pistauer z brněnské kriminálky. Že v tom má prsty Leopold Pauzer odhalil až za pár týdnů v souvislosti s jiným trestným činem. S loupežným přepadením v domě u bývalého magistrátního rady Rypky v Jundrově.
Pauzer se tehdy dohodl s domovníkem Františkem Plškem a služebnou Klotildou Krupicovou, kterou během krádeže i svázal, aby na ni nepadlo podezření. Jenže klíč od vily, který mu domovník půjčil, zapomněl v zámku dveří. Oloupený Rypka okamžitě poznal, komu klíč patří. Měl je totiž očíslované.
Místo hrdiny vrah
Domovník Plšek se sice bránil, že klíč zapomněl v zámku při odchodu do hospody, ale četníci v jeho bytě našli část ukradených věcí. Plšek pak všechno přiznal a následovala prohlídka u Pauzrových, kde se našla další část lupu. A taky revolver a náprsní taška zavražděného četníka Macourka…
Domovník se následně přiznal, že byl s Pauzerem i v den četníkovy vraždy. Četník prý chtěl Pauzera jako dezertéra z italské fronty zatknout a Pauzer se bránil bodlem. Paradoxem je, že kdyby četníka nezavraždil, oslavovali by ho po převratu jako hrdinu, který nechtěl bojovat za císaře pána.
Místo vězení léčebna
A tehdy se Pauzer začal projevovat jako blázen a podivně si zpívat. Psychiatři spekulovali o posttraumatickém stresu z války. Jestli je jen dobrý herec, nebo se doopravdy zbláznil, se nakonec psychiatři dohadovali dva roky.
Zatímco ostatní obžalovaní František Plšek, Klotilda Krupicová a Pauzrovi bratři Jakub a Josef, kteří mu pomáhali s loupežným přepadením u Rypky, byli odsouzeni do věznice na tři až šest let, Pauzer trávil dny v psychiatrické léčebně ve Šternberku.
Opakuje stále tatáž slova a nenechá se ze svého mluvení vyrušit otázkami. Ukazované předměty však nepojmenuje a nechce je vydat. Opakovaně tvrdí, že je mu jedenáct let.
19. listopad 1920
Dříve klidné chování se změnilo na výstřední. Neustále zpívá. Ve dne a částečně i v noci. Občas se chová zcela rozumně a ptá se, jak dlouho bude ještě v léčebně držen. Žádá opakovaně, abychom ho poslali na dovolenou. Na protest stojí celé hodiny na židli a zpívá.
21. listopad 1920
TGM mu trest zmírnil
Nakonec psychiatři dospěli k závěru, že Leopold Pauzer je za své činy odpovědný a 8. února 1922 ho Zemský trestní soud v Brně odsoudil k trestu smrti. Prezident Masaryk mu ale milostí trest zmírnil na doživotí. V Mírově však trpěl záchvaty, napadal spoluvězně i strážné, řval, a proto byl poslán zpět do léčebny.
Z ústavu choromyslných ve Šternberku po 11 letech dne 13. březen 1930 uprchl. Před útěkem ukradl chovanci Jahnovi civilní oblek a prádlo a v časných ranních hodinách napadl strážného, kterému sebral klíče. Podle všeho choromyslnost jen předstíral.
Záhadné vraždy v Ratiboři
Po útěku vězně došlo v Ratiboři k vraždě obchodníka Josefa Damese. Tělo bylo nalezeno v parku s bodnou ránou přímo do srdce. Mrtvola byla posazena k plotu. Následovala další oběť, teprve 15letý student Jan Zeller. I jeho tělo našli v ratibořském parku s bodnou ránou přímo do srdce.
Obchodník Rauske v Nidově útok nožem do hrudi přežil. Popis útočníka odpovídal Pauzerovi. I když trojnásobného vraha nakonec dopadli, bylo všem jasné, že nebýt váhání soudních znalců a amnestie prezidenta mohly být ušetřeny dva životy. Leopold Pauzer zemřel v Mírově 22. února 1933 na tuberkulózu kostí
Účinkují: Pavel Batěk, Pavel Soukup, Vít Roleček, Filip Kaňkovský, Lucie Pernetová, Daniel Rous, Jan Teplý ml., Eva Kodešová
Scénář: Bronislava Janečková a Michal Simandl
Režie: Jaroslav Kodeš
Zvuk: Petr Šplíchal
Související
-
Mlčenlivý vrah
Měly zemřít tři dívky, ale jedna přežila. Vrah mlčel, když ho vyslýchali. Mlčel, když ho soudili. Mlčel, protože neměl slova na svoji obranu.
-
Smrt taxíkáře. V kriminálního případu z roku 1926 stále zůstává jedna záhada
Už dříve se pokusil zabít úředníka ministerstva zahraničí. Před soudem pak simuloval pominutí smyslů. Přesto mu prokázali, že vraždil úkladně.
-
Šťastný střelec. Případ neúspěšného atentátníka první republiky
Třikrát zmáčkl spoušť a ani jednou to nevyšlo. Od několikaletého trestu ho zachránila Masarykova milost. Po letech vzal tentýž střelec do rukou revolver znovu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!
Vladimír Kroc, moderátor


Zločin na Zlenicích hradě
Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...