Stáří: bohaté i chudé

Každý z nás se chce dožít stáří, ale nikdo nechce být starý. Stáří je poslední etapou života. Je opakem mládí. A bohužel s ním bývá často srovnáváno a konfrontováno.

Dokument Martiny Vodičkové odráží situace, do kterých se senioři dostávají. A zároveň zachycuje postoje těch, pro které je stáří pouze zprostředkovaná zkušenost.

Život vs. vzpomínání

Dagmaře je 88 roků, ale cítí se mnohem mladší. Odmítá být nazývána babičkou. A i proto bez řádného nalíčení a manikúry svůj byt neopouští. Ráda si povídá s lidmi mnohem mladšími a řeči vrstevníků mnohdy považuje za nudné. Má strach z nemoci a z toho, že zůstane sama.

Rostislav má 84 roků. Má dojem, že čas jeho radostí už vypršel a vše hezké má za sebou. Je mu smutno a stýská se mu po mládí. Žije více vzpomínkami než realitou. Má tři syny a řadu vnuků. Přesto si připadá sám.

Boj se samotou

Jak moc je důležité mít vedle sebe někoho?|foto: Public Domain Pictures, Irene Marie Dorey

Sedmasedmdesátiletá Květa tráví většinu svého dne na zahradě. Raduje se z každé rostlinky, z nového výhonku vinné révy či buclatého dozrálého rajčete. Práce jí po smrti manžela pomáhá zaplašit samotu.

Věrka a František. Jí je 92. Jemu 82. Scházejí se každý den, aby spolu dvě hodinky muzicírovali. Na noty už sice nevidí, sluch odchází, ale ani to jim radost nebere.

Příběhy lidí ve třetí etapě věku. Ve zcela určité životní situaci a zdravotním rozpoložení, což vše ovlivňuje jejich život. Rozličné podoby stáří vyprávěné a prožívané konkrétními lidmi pomáhají rozšířit a lépe pochopit to, k čemu lidé směřují.

Záznamy ostatních Dokumentů Dvojky najdete v iRadiu.