Spisovatelka Pavla Horáková poodhalila tajemství pohřbená na Olšanech

15. srpen 2012
Pavla Horáková

Dnešním hostem (15. srpna) byla spisovatelka a překladatelka z angličtiny, srbštiny a chorvatštiny Pavla Horáková.

„Tohle je skvěle napsané, to se Vám bude líbit.“ To jsou údajná slova neznámé knihovnice, pronesena na adresu knihy s názvem "Tajemství hrobaříků", která není ani tak určena pro dospělé, přesto dovede uchvátit a vtáhnout do děje. Autorem je spisovatelka Pavla Horáková, bravurně popisujicí příběh plný tajemství a napětí z prostředí Olšanských hřbitovů.

Kdo jsou hrobaříci?

„Mezi třemi čtvrtěmi velkoměsta, mezi Nákladovým nádražím, telefonní ústřednou a tunelem města, ze všech stran obklíčené tramvajemi a rušnými ulicemi, leží ústřední městské hřbitovy. Z výšky vypadají jako střapatý zelený koberec natažený mezi kostičkami stavebnice. Sešlo se tu snad 2 000 000 duší. Mluví spolu desítkami jazyků a modlí se k mnoha bohům. Mýlí se, kdo čeká, že na hřbitovech najde jenom zánik a smrt. Zrovna tady je kolikrát živo až příliš.“ To byla část anotace z již zmíněné knihy Tajemství hrobaříků. Děj se odehrává, jak už je patrné, především na hřbitově. To tedy není příliš obvyklé místo pro partu mladých lidí, ústředních hrdinů díla, kteří vyhledávají právě společnost zesnulých: „Na Olšanské hřbitovy mě dovedla úplná náhoda. Když jsme se s rodinou přistěhovali na Vinohrady, tak jsem je začala navštěvovat častěji. Zaujaly mě tehdy svou obrovskou rozlohou i kuriózními příhodami, které se mi na místě děly. Stačilo mi dělat si poznámky a časem jsem zjistila, že už tomu musím dát pouze formu.“ Spisovatelka v rámci dopoledního vysílání Dvojky vylíčila, jaké „tajemno“ ji inspirovalo k napsání své „prvotiny“ a co tedy stálo za vznikem „Bratrstva hrobaříků“.

Olšanské hřbitovy v Praze 10

Zápisky z tureckého bordelu

„Překladatel musí být v prvé řadě dobrý sluha.“ To jsou slova P. Horákové, na jejímž kontě jsou překlady knih jako Příživník, Jak daleko k Babylonu nebo Otroci New Yorku spisovatelky Tamy Janowitz, za který mj. získala cenu tvůrčí Obce překladatelů. Jak si tedy vybírá tituly? „Přiznám se, že nejsem tak aktivní, jako někteří moji kolegové. Ti mnohdy sledují knihy na veletrzích a sami je vyhledávají. Většinou to nechám na vydavateli.“ Jako překladatelka se prý vyhýbá knihám příliš obsáhlým, složitým a pochmurným. Ty, jak sama říká, ráda přenechává kolegům, co na to mají více energie. Názvy některých knížek z výčtu prací P. Horákové dovedou ale mnohdy zaujmout hned na první pohled. Jednou takovou je např. povídka „Zápisky z tureckého bordelu“, na jejímž překladu se podílela s kolegou Viktorem Janišem: „Zní to daleko divočeji, než ta samotná kniha ve skutečnosti je. Jedná se o jednu z povídek ze sbírky irského spisovatele Philipa O´Ceaillaigho, odehrávající se na Balkáně. Povídky jsou velmi dobře napsané, s velkým citem a nadáním. Právě proto jsem si také jednu z nich zvolila na literární seminář. Jako dobrý učební příklad.“

Více si poslechněte v záznamu rozhovoru s Evou Kvasničkovou…

Spustit audio
autor: Jan Sklenář