Špatnej vrah. Při líčení činů se usmíval
„Vždyť je to papír. Tím vás zabiju těžko!“ Cynický zločin s tragikomickým koncem.
Scénář: Bronislava Janečková a Patrik Keller
Režie: Jaroslav Kodeš
Zvuk: Petr Šplíchal
Hned tři měsíce po narození sirotčinec. Na čtyři roky. Odtud si kluka vzal do výchovy zemědělec. Asi aby získal pracovní sílu. Výchova to totiž nebyla ideální. Kluk u něj sice byl jen do 16, ale ještě v 18 neuměl číst ani psát. I jeho podpis v trestním spisu vypadá jako od prvňáčka.
„Rostl pro kriminál“
V 16 ho úřady nasadily do dolů. Podle protokolů nebyl schopný podřídit se autoritě a lhal. Od 17 se dopustil krádeže čtyř motocyklů, rozkrádání veřejného majetku, držení střelné zbraně a spolupachatelství při krádeži jízdního kola. Tak ho dali do výchovného ústavu. Utekl.
Až do toho osudného dne ho naposledy trestali v roce 1953. Dostal 6 měsíců na Borech za „vypůjčení“ motorky a řízení v opilosti. V prosinci ho poslali do Blovic, aby tam na statku pomáhal jako pomocný krmič. Když se pak po Blovicích roznesla ta zpráva, šli za ním skoro najisto.
21. prosince 1953 v 17.30 byl v Hradišti v okresu Blovice zadržen X narozený 15. března 1935. Zadržení provedli podporučík Y a strážmistr Z. Důvod zadržení: podezření z loupežné vraždy. Popis zatčeného: výška 168 cm, váha 65 kg, barva vlasů hnědá, oči modré, zuby vadné. Pokrývka hlavy: modrá rádiovka, oblečen v šedou hornickou uniformu a hnědé šněrovací boty.
zápis o zatčení
Vražda byla vyřešena v řádu několika desítek minut. Oznámení o činu bylo přijato v 16.45 a v 17.30 byl pachatel zadržen příslušníky SNB. Příslušníci obvodního oddělení sice na místo povolali výjezd z Krajské správy Veřejné bezpečnosti z Plzně, ale do jeho příjezdu pachatele sami vypátrali a zadrželi.ý pokus o vraždu
Rozhodující byla místní znalost obyvatel a svědectví o stopách krve na rukou a oblečení pachatele. Dnes se tomu říká „community policing“. Výjezdová skupina se tak podílela až na následném ohledání místa činu a zajištění stop, protože to kvůli výpadku proudu v obci bylo možné provést až následující den.
V tu dobu už ale bohužel některé stopy (např. trasologické) byly zničeny davem zvědavců. Zajistily se tedy daktyloskopické stopy na stole. Z biologických stop byly zajištěny krevní stříkance na stěně hostince, na dvou dámských šátcích, na pracovní blůze a kalhotách pachatele, na krabičce cigaret a zednické paličce. Jako důkaz sloužil i nedopalek cigarety a sliny z cigaretových papírků.
Vyhodnocení stop
Většina věcí byla potřísněna krví skupiny A. Krevní stříkance na oblečení ale kvůli nedostatku materiálu nebylo možné vyhodnotit. Tehdejší kriminalistika neznala profil DNA, a tak bylo možné jen určit, zda se jednalo o krev zvířecí, nebo lidskou a krevní skupinu.
Cigaretové papírky obsahovaly sliny podezřelého a vylučovaly krevní skupinu A. Daktyloskopické stopy se shodovaly s otisky prstů podezřelého. Při rekonstrukci vraždy se použila jen papírová palice. Pachatel to komentoval slovy: „Vždyť je to papír, tím vás zabiju těžko.“ Jak rychle byl pachatel dopaden, tak rychle probíhal i soud.
Doživotní penze
Podezřelý se k chladnokrevné vraždě stejně chladnokrevně přiznal. Ještě před vynesením finálního rozsudku ho ale jeden ze spoluvězňů přesvědčil, že by spolu měli utéct. Podle pozdějších výpovědí měli v plánu poničit kamínka v cele, přivolaného dozorce pak do cely vtáhnout a ubít ho nohou od stoličky.
V kanceláři pak chtěli zabít i druhého dozorce a vzít si jejich uniformy. Taky měli v úmyslu vzít klíče od cel a zavřít do nich většinu zaměstnanců věznice. Dál chtěli ukrást auto a rádio k odposlouchávání zahraničních zpráv a utéct na Slovensko na opuštěné salaše v horách. Tam prý plánovali zorganizovat 20člennou skupinu, která by likvidovala členy KSČ a SNB.
Po likvidaci asi 3 000 osob měla skupina ilegálně překročit hranice a odbojových činů využít pro zaopatření... Plány na útěk z vazební věznice v Rokycanech jsou až komické. Bohužel ale musíme vycházet jen z vlastních výpovědí vězňů v protokolech. V první polovině 50. let, v období politických procesů, mohlo jít o vynucené doznání a odhalení dalších nepřátel lidově-demokratického zřízení:
Za to všechno bysme pak určitě byli vyznamenaný a zvolili by nás do vlády. Já bych moh mít funkci poslance nebo ministra na Slovensku a Míra s Vláďou v Čechách. Ale tohoto rozhovoru jsem se nezúčastnil, tak nevim, esli se mnou kluci počítali při obsazování těchto míst.
z výpovědi
Podobně komicky zní i výsledky odvolání: soud ve druhé instanci nezpochybnil výši trestu, ale výrok prvého soudu o propadnutí dřevěné nohy od vězeňské stoličky státu, „neboť jde o věc nenáležící pachateli a patřící již samo o sobě státu“.
Každopádně útěk ani druhý pokus o zabití nevyšel. Soudce přihlédl hlavně ke způsobu provedení: „Obviněný je pro společnost vysoce nebezpečný a je schopen trestný čin kdykoliv opakovat. Vyplývá to i z cynického způsobu, jak obviněný oba trestné činy líčí. Usmívá se při tom. Znalci z oboru psychiatrie považují možnost jeho převýchovy za nepravděpodobnou.“ Rozsudek: doživotí.
Další osudy pachatele nejsou známé. Je možné, že byl později propuštěn v rámci některé z amnestií. Po letech dorazil na blovický statek dopis, ve kterém požadoval započítání svého pracovního poměru do penze. Na statku přitom pracoval všeho všudy tři dny, než se dopustil vraždy.
Související
-
Nech toho, Pepane! Podivný milostný trojúhelník skončil vraždou
Velká rodinná tragédie z května 1925. Četníci z Pocínovic potřebovali logiku a citlivý přístup ke svéráznému pachateli. Jen tak mohli získat přiznání toho, kdo zabíjel.
-
Nikdo mě neviděl. Případ jediné vykonané popravy v Brně za první republiky
Za brutální dvojnásobnou vraždu obyvatel fary dostal tulák trest smrti. Milosti prezidenta se nedočkal. Šlo o jedinou popravu v Brně za celou dobu trvání první republiky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.