Špatnej vrah. Při líčení činů se usmíval

Hned tři měsíce po narození sirotčinec. Na čtyři roky. Odtud si kluka vzal do výchovy zemědělec. Asi aby získal pracovní sílu. Výchova to totiž nebyla ideální. Kluk u něj sice byl jen do 16, ale ještě v 18 neuměl číst ani psát. I jeho podpis v trestním spisu vypadá jako od prvňáčka.

„Rostl pro kriminál“

V 16 ho úřady nasadily do dolů. Podle protokolů nebyl schopný podřídit se autoritě a lhal. Od 17 se dopustil krádeže čtyř motocyklů, rozkrádání veřejného majetku, držení střelné zbraně a spolupachatelství při krádeži jízdního kola. Tak ho dali do výchovného ústavu. Utekl.

Až do toho osudného dne ho naposledy trestali v roce 1953. Dostal 6 měsíců na Borech za „vypůjčení“ motorky a řízení v opilosti. V prosinci ho poslali do Blovic, aby tam na statku pomáhal jako pomocný krmič. Když se pak po Blovicích roznesla ta zpráva, šli za ním skoro najisto.

21. prosince 1953 v 17.30 byl v Hradišti v okresu Blovice zadržen X narozený 15. března 1935. Zadržení provedli podporučík Y a strážmistr Z. Důvod zadržení: podezření z loupežné vraždy. Popis zatčeného: výška 168 cm, váha 65 kg, barva vlasů hnědá, oči modré, zuby vadné. Pokrývka hlavy: modrá rádiovka, oblečen v šedou hornickou uniformu a hnědé šněrovací boty.
zápis o zatčení

FOTOREKONSTRUKCE

Vražda byla vyřešena v řádu několika desítek minut. Oznámení o činu bylo přijato v 16.45 a v 17.30 byl pachatel zadržen příslušníky SNB. Příslušníci obvodního oddělení sice na místo povolali výjezd z Krajské správy Veřejné bezpečnosti z Plzně, ale do jeho příjezdu pachatele sami vypátrali a zadrželi.

Druhý pokus o vraždu

Rozhodující byla místní znalost obyvatel a svědectví o stopách krve na rukou a oblečení pachatele. Dnes se tomu říká „community policing“. Výjezdová skupina se tak podílela až na následném ohledání místa činu a zajištění stop, protože to kvůli výpadku proudu v obci bylo možné provést až následující den.

V tu dobu už ale bohužel některé stopy (např. trasologické) byly zničeny davem zvědavců. Zajistily se tedy daktyloskopické stopy na stole. Z biologických stop byly zajištěny krevní stříkance na stěně hostince, na dvou dámských šátcích, na pracovní blůze a kalhotách pachatele, na krabičce cigaret a zednické paličce. Jako důkaz sloužil i nedopalek cigarety a sliny z cigaretových papírků.

Vyhodnocení stop 

Většina věcí byla potřísněna krví skupiny A. Krevní stříkance na oblečení ale kvůli nedostatku materiálu nebylo možné vyhodnotit. Tehdejší kriminalistika neznala profil DNA, a tak bylo možné jen určit, zda se jednalo o krev zvířecí, nebo lidskou a krevní skupinu. 

Cigaretové papírky obsahovaly sliny podezřelého a vylučovaly krevní skupinu A. Daktyloskopické stopy se shodovaly s otisky prstů podezřelého. Při rekonstrukci vraždy se použila jen papírová palice. Pachatel to komentoval slovy: „Vždyť je to papír, tím vás zabiju těžko.“ Jak rychle byl pachatel dopaden, tak rychle probíhal i soud.

Doživotní penze

Podezřelý se k chladnokrevné vraždě stejně chladnokrevně přiznal. Ještě před vynesením finálního rozsudku ho ale jeden ze spoluvězňů přesvědčil, že by spolu měli utéct. Podle pozdějších výpovědí měli v plánu poničit kamínka v cele, přivolaného dozorce pak do cely vtáhnout a ubít ho nohou od stoličky.

V kanceláři pak chtěli zabít i druhého dozorce a vzít si jejich uniformy. Taky měli v úmyslu vzít klíče od cel a zavřít do nich většinu zaměstnanců věznice. Dál chtěli ukrást auto a rádio k odposlouchávání zahraničních zpráv a utéct na Slovensko na opuštěné salaše v horách. Tam prý plánovali zorganizovat 20člennou skupinu, která by likvidovala členy KSČ a SNB. 

Po likvidaci asi 3 000 osob měla skupina ilegálně překročit hranice a odbojových činů využít pro zaopatření... Plány na útěk z vazební věznice v Rokycanech jsou až komické. Bohužel ale musíme vycházet jen z vlastních výpovědí vězňů v protokolech. V první polovině 50. let, v období politických procesů, mohlo jít o vynucené doznání a odhalení dalších nepřátel lidově-demokratického zřízení:

Za to všechno bysme pak určitě byli vyznamenaný a zvolili by nás do vlády. Já bych moh mít funkci poslance nebo ministra na Slovensku a Míra s Vláďou v Čechách. Ale tohoto rozhovoru jsem se nezúčastnil, tak nevim, esli se mnou kluci počítali při obsazování těchto míst.
z výpovědi

Podobně komicky zní i výsledky odvolání: soud ve druhé instanci nezpochybnil výši trestu, ale výrok prvého soudu o propadnutí dřevěné nohy od vězeňské stoličky státu, „neboť jde o věc nenáležící pachateli a patřící již samo o sobě státu“.

Každopádně útěk ani druhý pokus o zabití nevyšel. Soudce přihlédl hlavně ke způsobu provedení: „Obviněný je pro společnost vysoce nebezpečný a je schopen trestný čin kdykoliv opakovat. Vyplývá to i z cynického způsobu, jak obviněný oba trestné činy líčí. Usmívá se při tom. Znalci z oboru psychiatrie považují možnost jeho převýchovy za nepravděpodobnou.“ Rozsudek: doživotí. 

Další osudy pachatele nejsou známé. Je možné, že byl později propuštěn v rámci některé z amnestií. Po letech dorazil na blovický statek dopis, ve kterém požadoval započítání svého pracovního poměru do penze. Na statku přitom pracoval všeho všudy tři dny, než se dopustil vraždy.