Nech toho, Pepane! Podivný milostný trojúhelník skončil vraždou

Odpoledne 2. května 1925 přijel hostinský Josef Grassl s povozem z pole, ale do svého domu v obci Štefle u Domažlic, kde měl i hospodu, se nemohl dostat. Bylo zamčeno a zavřeno na petlici zevnitř. Vlezl tedy do domu přes stodolu a půdu. V restaurační místnosti našel svoji ženu Františku s roztříštěnou hlavou v louži krve. Byla mrtvá.

Na místo činu se během hodiny dostavili četníci z Pocínovic: vrchní strážmistr Petr Vincík a strážmistr Alois Hrabák. Během další hodiny získali první svědectví od sousedky Anny Nushartové, která prý slyšela z okna hádku a slova: „Nech toho, Pepane!“ První podezření proto padlo na Josefa Grassla mladšího, syna hostinského.

Z milenky macecha

Josef Grassl mladší vypovídal zmateně, pletl se, koktal. Četníci našli dokonce jeho oblečení se stopami od krve. Bylo mokré, jak se je patrně snažil vyčistit. On ale prohlašoval, že ho na sobě neměl a že viděl otce utíkat z domu. Mezi synem a otcem byl podivný vztah. Zavražděná totiž dřív, než si vzala Josefa Grassla staršího, čekala dítě s Grasslem mladším.

Jemu tehdy bylo šestnáct, jí pětadvacet. On narukoval, ona šla na potrat, který zaplatil právě Grassl starší. Během války mu zemřela první žena. A než se vrátil syn, oženil se podruhé. Františce už tehdy táhlo na třicet, neměla moc nápadníků a počítala, že se Grassl mladší třeba ani domů z vojny nevrátí.

Speciální výslech

Výslech Grassla mladšího vyžadoval velmi opatrný postup, aby se nezadrhl a nezamotal do vlastních výpovědí. Lékař si totiž povšiml, že navzájem si odporující výpovědi dává podezřelý i na obyčejné otázky, které se vůbec netýkaly činu. Četníci mezitím identifikovali vlasy oběti na oděvu Grassla mladšího. Na půdě Grasslova domu pak našli kladivo se stopami krve a úlomky kostí.

Nakonec se podařilo přimět Grassla mladšího k výpovědi. Prý se mu po návratu z vojny domů, kde našel otce s jeho milenkou, zjevovala ve snách matka, že nemůže najít v hrobě pokoj, a prosila ho, ať s tím něco udělá... Oba soudní lékaři pak potvrdili, že Josef Grassl mladší si byl vědom následků svého činu, a že je tedy plně odpovědný.

„Ne sice, aby ji usmrtil“

Dne 20. října 1925 se konal v Plzni soud, v jehož závěru byla položena otázka: „Je obžalovaný vinen, že dne 2. května 1925 jednal proti Františce Grasslové způsobem nepřátelským… ne sice, aby ji usmrtil, ale přece tak, že z toho vzešla smrt?“

Všech 12 porotců odpovědělo: „Ano.“ Na hlavní otázku, zda obžalovaný přišel s úmyslem vraždit, odpovědělo devět porotců ano a tři ne. Soud přihlédl ke všem okolnostem a Josefa Grassla odsoudil k trestu čtyř let těžkého žaláře.