Romeo, nebo vrah? Případ nešťastné lásky ukončila smrt jednoho z milenců

Píše se srpen 1926. V Jehnicích u Brna si 23letý rolnický syn Bohumil Černohlávek namlouvá 18letou selskou dcerku Bertu Pernicovou, a to proti vůli svých rodičů. Ti pro syna totiž nechtějí chudou nevěstu. Přesto se mladí zamilovaní scházejí dál.

Bohumilův otec, známý surovec, se nebojí udělat cokoli pro to, aby sňatku zabránil. O Bertě Pernicové šíří pomluvy a občas ji i bije a nadává na veřejnosti. Zoufalství dvou mladých lidí vyvrcholí 30. srpna 1926 na taneční zábavě v nedalekém Ořešíně.

Dvě těla na cestě

O něco později byli na polní cestě nalezeni dva podřezaní. Mladý muž a žena. Mrtvola děvčete ležela na zádech, hlava byla mírně nachýlená doleva, v pravé ruce držela bílý kapesník. Na krku oběti zela velká hluboká řezná rána. Obličej a hrudník byly silně zakrváceny. Mladík ležel vedle ní. A přežil.

Pitva těla Berty Pernicové potvrdila, že žádné ze zranění nebylo způsobeno v sebeobraně. Vše nasvědčovalo tomu, že zemřela dobrovolně nebo vrahovi důvěřovala. Pitva navíc odhalila jednu překvapivou věc – Berta Pernicová byla stále panna.

Veškeré pomluvy, které o ní šířila Černohlávkova rodina, se tedy nezakládaly na pravdě. Mohla to tedy být jedna z hlavních příčin, proč by se mohla rozhodnout dobrovolně zemřít. Taková pomluva ve 20. letech mohla stát mladou dívku čest a veškeré další vyhlídky na šťastný rodinný život.

Čin z lásky

Bohumil Černohlávek z těžkého zranění vyvázl brzy, takže byl za několik dní schopen výslechu. Ihned se ke všemu přiznal. Zabil ji a pak se pokusil zabít i sebe. Mělo se jednat o Bertin nápad.

Milovali jsme se. Bránili nám být spolu, neviděli jsme jiné východisko. Vzal jsem nůž a pak jsme se šli projít. Procházeli se a pak si sedli do trávy a dohodli jsme se, že když spolu nemůžeme žít, můžeme spolu umřít, a že to uděláme hned.
Bohumil Černohlávek při výslechu v nemocnici

Pochybili četníci?

Vzhledem k tomu, že měli četníci od Bohuslava Černohlávka přiznání, že Bertu Pernicovou zabil, nebyl to případ příliš složitý. Přesto se dochoval dopis od vrchního státního zástupce, který práci četníků kritizoval a poukazoval na mnohačetná pochybení při zajištění místa činu.

Stěžoval si například na zasypání kaluží krve na místě činu jehličím, což znehodnotilo všechny stopy a znemožnilo další šetření. Dále četníci dopustili, aby majitel nože, řezník Macháček, vražednou zbraň sebral a očistil od krve.

A pak tu byl odvoz těla Berty Pernicové: tělo bylo ještě před provedením ohledání a soudní pitvy předáno rodině, kde ho umyli a převlékli ze zakrvácených šatů. Ty vyprali a znehodnotili tak poslední důkazy. Pořád ještě totiž nebyly zcela vyvráceny všechny možnosti, že vraždu má na svědomí někdo jiný.

Milost nepomohla

Bohumil Černohlávek byl odsouzen za vraždu k trestu smrti. Trest byl později zmírněn na 10 let žaláře. V jeho dopisech otci z vězení nebyla jediná zmínka o Bertě nebo jeho nešťastné lásce.

Dochovaly se také dopisy Bohuslavova otce prezidentovi republiky s žádostí o milost a zkrácení trestu pro syna, aby se tak mohl postarat o staré nemocné rodiče a upadající hospodářství.

Tragická svoboda

Třetí žádosti o milost už bylo vyhověno a poslední třetina trestu byla Černohlávkovi prominuta. Na svobodě se později oženil a měl syna. V rozpadajícím se statku pak pečoval o matku a otce, kteří mu v podstatě zkazili život.

Podle jehnických pamětníků prý chodil stále zasmušilejší a 24. května 1969, kdy mu bylo 66 let, svůj život nečekaně ukončil skokem pod vlak. Jestli ho tížilo svědomí, nebo na něm zanechalo stopy sedm let ve vězení, už nikdo neví.