Sociolog Kostelecký: Euforie, ale také strach a napětí. Záruku, že nepřijedou tanky, neměl 17. listopadu nikdo

„Zpětně to vypadá, že 17. listopad byla velice sametová revoluce. A ona opravdu byla oproti tomu, co se dělo v jiných zemích. Jak to ale celé dopadne, vůbec nebylo jasné. Napětí a strach z toho, co se bude dít, byly obrovské. Záruku, že se v Praze neobjeví tanky nebo že milicionáři nebudou střílet do demonstrantů ostrými náboji, jsme neměli žádné,“ vzpomíná na dramatické události podzimu 1989 sociolog Tomáš Kostelecký.

Bez pochyby to ale byla doba velkých nadějí. „Lidé cítili, že se něco děje. Krátce předtím padla Berlínská zeď, ale sovětská armáda nijak nezasáhla. Bylo tedy celkem zřejmé, že se systém hroutí nebo minimálně že se Sověti rozhodli nezasahovat. A to dalo lidem odvahu a vládnoucím strukturám přidělalo vrásky na čele.“

Změna k lepšímu

Euforie ale nevydržela dlouho. „A je to přirozené. Dokonce si myslím, že někteří lidé ani žádnou euforii neprožívali. Vedle těch, kteří toužili po pádu komunismu a po životě ve svobodné společnosti, tu byli občané, kteří listopadové události prožívali s obavami z toho, co se bude dít dál. Měli zaběhnuté zvyky, věděli, kde pracují, kolik si vydělají, kolik stojí bydlení. A teď se báli, jak to v novém systému bude.“

Čtěte také

Nejsme tam, kde jsme chtěli být? Sametový speciál Jak to vidí: Žantovský, Švejnar a Kubáček

S odstupem času se však 17. listopad stal jednou z nejpozitivněji hodnocených událostí naší historie. Velké šetření veřejného mínění probíhalo například u příležitosti 100 let od založení Československa, kdy se výzkumníci mimo jiné ptali na to, jak lidé hodnotí různé významné události v našich dějinách.

„Zjistilo se, že většina lidí považuje 17. listopad za něco, co přineslo pozitivní změnu i navzdory tomu, že ne všechno bylo po roce 1989 uděláno dobře a přineslo zklamání. Systém a režim, který máme dneska, je ale považován za mnohem efektivnější a svobodnější, i když zároveň trošku méně vypočitatelný,“ uvádí Kostelecký.

Sametovou revoluci tak dnes podle sociologa bere většina lidí jako něco, co je dáno. „Svoboda vyjadřování, svoboda pohybu, svoboda cestování jsou považovány za něco automatického, ale také cenného, na co by se nemělo sahat. Je to součást základu, na kterém funguje dnešní společnost, která řeší jiné problémy, které vznikly někdy v důsledku toho, že tu byli komunisté ve vládě, někdy v důsledku toho, co se dělo během transformace, někdy v důsledku toho, co se děje teď. Historie nekončí nikdy a máme spoustu problémů, které si vytváříme jednoduše sami.“

Hledání sebe sama

Co tedy podle sociologů charakterizuje současnou společnost? „Já si myslím, že současná společnost je hodně roztřesená. Ne ve smyslu, že bychom se báli, ale že vnější okolnosti s námi nějak zatřásli, v důsledku čehož se vynořily jisté spodní proudy. Jistoty, které vypadaly nevyhnutelné, už tak nevyhnutelně nevypadají. Dnešní společnost je tak podle mě společnost, která tak trošku hledá svůj smysl a cíl...“

Podle Kosteleckého se v jednu chvíli zdálo, že dosažením vstupu do NATO a EU historie skončila. „Tím to ale nekončí. Je to příležitost více se snažit, přesvědčovat partnery, že má cenu nás brát vážně, že máme co nabídnout, že víme, co chceme. Nikdo nám nemůže bránit v tom, abychom se zlepšovali, trénovali a vzdělávali se...,“ uzavírá.