Sociolog Buchtík: Kam kráčíme, nevíme. Po revoluci a vstupu do EU máme pocit, že je hotovo

„Kam kráčíme, příliš nevíme. Dlouhodobou vizi na rozdíl od doby po revoluci teď nemáme. Tenkrát to byla vize svobodných voleb, které dnes nikdo nezpochybňuje, a návrat zpět do Evropy, čehož jsme dosáhli vstupem do Evropské unie v roce 2004. Od té doby se v tom tak trochu plácáme, máme pocit, že máme hotovo a jasnou představu nemáme,“ vysvětluje v pořadu Jak to vidí... sociolog Martin Buchtík.

Lidé z jiných sociálních skupin se mají výrazně lépe, nebo výrazně hůře. Empatie a tolerance nám chybí.
Martin Buchtík

Podle něj je to dáno i tím, že máme odpor k velkým vyprávěním nebo ideologiím. „Slovo ideologie ve většině z nás vzbuzuje husí kůži. V tomto má česká společnost rezervy. Na druhé straně ji to ale dělá odolnou proti radikalizaci. Naší ambicí pro rok 2024 by nicméně mohlo být uklidnění emocí.“

Rozbití na střepy

Podle Buchtíka totiž často vidíme věci kritičtěji a skeptičtěji, než ve skutečnosti jsou. Vedle toho by nám neškodilo ani větší pochopení k tomu, jak se mají druzí.

Čtěte také

Není tak důležité sledovat výsledek, ale trend, říká sociolog Martin Buchtík

„V České republice totiž dosud panuje názor, že se vlastně všichni máme stejně, že jsme rovnostářská společnost a že rozdíly jsou zanedbatelné. To je ale omyl. Lidé z jiných sociálních skupin se mají výrazně lépe, nebo výrazně hůře. Z dat, která analyzujeme, jasně vyplývá, že empatie a tolerance nám chybí,“ popisuje autor knihy Různá vyprávění o jedné společnosti, vycházející z nedávných průzkumů veřejného mínění.

O české společnosti se často také říká, že je rozdělená. Podle sociologa je ale naše společnost spíše rozdělovaná v kontinuálním procesu. „Není rozdělená na dvě barikády. Je spíše rozbitá na mnoho střípků, které navíc mezi sebou napříč tématy uzavírají koalice. Jsme v jakémsi tekutém prostoru, kdy jedni se spojují s těmito a druzí s těmito. Výsledkem není zákopová válka, ale spíše něco, čemu já říkám vetokracie. Nejsme zkrátka schopní změn. Shodneme se, že změny jsou potřeba, ale už se neshodneme na konkrétních krocích. Vždy, když někdo něco navrhne, sejde se dostatečně velká skupina, která návrh zablokuje.“

Různé odstíny šedi

Vedle konkrétních témat, která česká společnost řeší, typicky ruská agrese na Ukrajině nebo předtím očkování, stojí podle Buchtíka vždy dlouhodobější postoje, přesněji to, jak se v rámci celé společnosti máme. „Generální otázkou je, jak vnímáme vývoj od roku 1989. Promítá se tu nejenom to, jak vidíme politiku, ale i jak vidíme směřování do budoucna a jak nadějně vnímáme, zda se my nebo naše děti budou mít líp.“

Čtěte také

iROZHLAS

Máme tendenci často hodnotit, kdo si co zaslouží. To, že jsou Češi brblalové, je známá věc, říká sociolog

Odpovědi respondentů ale nejsou černobílé. „Spíše bych řekl, že se tu ukazujeme jako společnost různých odstínů šedi. Odpovědi jsou často dané tím, v jakém sociálním a ekonomickém prostředí se pohybujeme, jestli máme zdravotní předpoklady, jestli nás stát nebo naši blízcí nějak hluboce nezklamali. Ukazuje se, že česká společnost je hodně individualistická, všechno si musíme zasloužit. Pokud se snažíme a jsme úspěšní, máme pocit, že systém funguje. Když nejsme úspěšní, může za to systém.“

Zatímco štěpících linií je v české společnosti celá řada, to, co nás stmeluje, je definovatelné obtížněji. „Rozhodně nás ale spojuje ona zdravá skepse k velikým plánů. Rovněž nezpochybňujeme fungování systému jako celku. Nemáme tady velké protidemokratické tendence. Pozitivně vnímáme dostupnost zdravotní péče. Byť si to často nemyslíme, tak máme docela fungující sociální systém, hustou síť škol a školek, poměrně rozsáhlou veřejnou doprava, kterou sice docenit nedokážeme, ale měli bychom si uvědomit, že i v evropském srovnání je to věc velmi dobrá,“ dodává Martin Buchtík.