Smrt na kole. Případ, který mohl mít jednoduché řešení, nebýt svědků a exhumace těla

Posledního dne roku 1933 kolem 9.30 ráno bylo na cestě z Hlohovčic do Staňkova v dnešním domažlickém okrese nalezeno tělo muže zapletené do jízdního kola. Příčinou smrti 24letého Václava Javorského, kočího z mlýna ve Strýčkovicích, měla být podle přivolaného lékaře zlomenina spodiny lebeční po pádu z kola na zledovatělém povrchu.

Už 2. ledna 1934 byl Václav Javorský pohřben. Brzo se ale začaly šířit zvěsti, že nešlo o nešťastnou náhodu. Případ prošetřovali praporčík Josef Mráz a štábní strážmistr František Fryček. Jediným vodítkem jim byl dlužní úpis, který našli u mrtvého: „Potvrzuji, že dlužím Václavu Javorskému 5500 korun. Jan Žižka 22. října 1929.“

Exhumace těla ve 30. letech

Někteří svědci totiž potvrzovali, že právě Žižku, švagra Javorského, viděli chvíli před nálezem mrtvoly na stejném místě. Žižka měl také v holýšovské hospodě prohlásit, že by Javorského nejraději zabil. Prý proto, jak na něj tlačí se splácením dluhu a hrozí soudem. Žižka byl ve vsi známý tím, že nejde pro ránu daleko. Ani vůči své ženě, sestře mrtvého.

Žižka nepopíral, že ten den někam jel. Popíral ale, že by se se švagrem setkal... Byla tedy provedena exhumace těla Javorského. Lékař tentokrát našel za jeho uchem divnou 3 cm hlubokou ranku. Při původním ohledání to mohlo vypadat i tak, že mrtvému po pádu z kola tekla krev z ucha. Ale takovou ránu by pád z kola na led těžko způsobil.

Konfrontace s výpověďmi svědků

Když byl Žižka konfrontován s výpovědí šesti svědků, kteří ho viděli na místě činu, přiznal, že se se švagrem setkal. Popíral to prý proto, aby na něj nepadlo podezření. Po setkání pokračoval dál ke svému strýci, který ale nebyl doma. Zpátky prý jel jinou cestou, takže na mrtvolu narazit nemohl. Jenže onou cestou by domů dorazil výrazně později...

Četníci ze Staňkova a Kolovče věnovali objasnění činu mimořádné úsilí. Už 9. ledna 1934 po deváté večer Jana Žižku zatkli. Díky výslechům desítek svědků se podařilo zjistit, že se Žižka s Javorským museli na silnici potkat. Jejich setkání ale nikdo neviděl. Žižka při dalším výslechu nabídl četníkům celkem pět verzí výpovědi.

Verze potvrzená pitvou

Až později připustil, že se s Javorským potkal a že se bavili o tom, aby mu odložil splátku dluhu. Teprve při třetím výslechu Žižka připustil, že mezi ním a švagrem došlo k hádce. Při ní se Žižka po Javorském ohnal pumpičkou. Javorský se prý skácel na zem a uhodil se kamenem do spánku. I tohle ale později odvolal.

Tvrdil, že přijel k Javorskému, když už byl mrtvý. Nezastavil ze strachu, že by byl podezřelý. To ale vyvrátila výpověď svědkyně, která se na budoucím místě činu setkala s Žižkou, ale Javorský tam ještě nebyl. Když odcházela, Žižka ještě stále hustil kolo. Verzi o ráně hustilkou potvrdil i pitevní protokol.

Smrt nastala výronem krevním do dutin lebečních a do čtvrté komory mozkové. Byla způsobena úderem nějakého tenkého předmětu zepředu, značnou silou do levé strany krku. Zranění odpovídá tvaru hustilky a rána musela být vedena s velkou silou. Je vyloučeno, aby bylo zranění způsobeno pouhým ohnáním se hustilkou. Smrt byla velmi rychlá a nebylo ji možno lékařskou pomocí odvrátit.

O vině měla rozhodnout porota

Ze zápisu soudního líčení z 9. května 1934 v Plzni vyplývá, že před zahájením bylo přítomno celkem 33 porotců. Jména všech byla vložena do osudí a vylosováno bylo 18 porotců. Z toho tři byli zamítnuti žalobcem a tři obžalovaným. O vině tedy rozhodovalo 12 porotců. Obžalovaný se hájil stále stejně.

Obhájce se snažil přesvědčit soud, že čin byl spáchán v situaci, kdy u obžalovaného došlo k momentálnímu pominutí smyslů. Žalobce nesouhlasil: z výpovědí obžalovaného je prý patrné, že si vše dobře pamatuje, jen svoji vinu popírá. Laická porota z řad občanů rozhodovala o vině, soudce o trestu. Závěr poroty byl pro soudce závazný.

Odpuštěný dluh

Otázka pro porotu zněla: „Je obžalovaný Jan Žižka vinen, že dne 31. prosince 1933 záměrně způsobil smrt Václava Javorského tím, že jej uhodil hustilkou? Ne sice v tom úmyslu, aby ho usmrtil, ale přece v nepřátelském úmyslu takovým způsobem jednal, že z toho smrt nastala?“

Porotci odpověděli šesti hlasy ano a šesti hlasy ne. Třicetiletý kovářský dělník v Holýšově Jan Žižka tak byl zproštěn obžaloby. Javorského peníze i spolu s dlužním úpisem zdědila Marie Javorská, matka mrtvého. Dluh svému švagrovi a své dceři odpustila.