Slečny Brontëovy. Životopisné drama pozoruhodných osudů Charlotte, Anny a Emily Brontëových

Pohledem dnešních dnů byl život ve vesnici Haworth, vzdálené dvě stě mil severně od Londýna, neobyčejně komplikovaný a tvrdý. Na zdejší faru se rodina Brontëova přestěhovala roku 1820, když tu byl Patrick Brontë ustaven farářem. V následujícím roce ale umírá jeho žena Maria a zanechává po sobě šest dětí.

Nejstarší dvě sestry podléhají ještě v dětském věku tuberkulóze. Patrick tak, společně s Mariinou sestrou Elisabeth, vychovává čtyři sourozence – Charlotte, Branwella, Emily a Annu. Syna vyučuje sám doma, dcery postupně posílá do veřejných škol. Aby i mladší sestry mohly získat vzdělání, zůstává nejstarší Charlotte ihned po absolvování školy v Roe Headu jako učitelka.

Dům obklopený hřbitovem

Přes těžké podmínky, v době, kdy průměrná délka života v Haworthu nepřesáhla 25 let, představoval domov na zdejší faře základní zajištění po stránce hmotné, ale především velký prostor pro rozvoj duchovní a tvůrčí.

Sourozenci projevovali nadání k hudbě a především Branwell také k výtvarnému umění. A všichni čtyři od útlého věku psali. Nejprve smyšlené příběhy o bájných zemích Angrii a Gondalu, později poezii. Jako by se právě v domě, obklopeném hřbitovem a s výhledem na nekonečné pastviny, vřesoviště a slatě, mohl střetnout drsný a nesmlouvavý svět vnější s bohatým světem vnitřní fantazie.

Proč nevynikl bratr?

Osud všestranně mimořádně talentovaného Branwella bohužel určovala vnitřní neukotvenost, divoký osobní život spojený s krachy ve vztazích i práci a později také alkohol a opiáty. Přes dílčí autorské úspěchy se mu nepodařilo zanechat po sobě tak výraznou stopu jako jeho sestrám.

Sestry Brontëovy na obraze, který namaloval jejich bratr Branwell. Sám byl na obraze původně také, ale později se vymazal|foto:Profimedia

Ty svou literární dráhu zahájily vydáním společné sbírky básní pod pseudonymy Currer, Ellis a Acton Bellovi. Pod stejnými jmény vydaly později i svá nejslavnější díla - Charlotte román Jana Eyrová, Emily Na Větrné hůrce a Anna Dvojí život Heleny Grahamové.

K úplnému odhalení jejich identit došlo až po smrti Emily a Anny, které na přelomu let 1848 a 1849, v odstupu pouhých šesti měsíců, podlehly tuberkulóze. Ze sourozenců tak bylo jediné Charlotte dopřáno tvořit ještě po třicátém roce života.

Díky její iniciativě se také podařilo zachovat odkaz obou sester a objasnit souvislosti jeho vzniku, její bohatá korespondence se pak stala pro literární historiky cenným zdrojem informací o životě a tvůrčích impulsech výjimečných spisovatelek, které si svým dílem i osudy nepřestávají podmaňovat stále nové generace čtenářů.

Trojitá perspektiva příběhu

Autorka Markéta Kočí Machačíková zvolila pro své vyprávění o osudech Brontëových specifický tvar. V průběhu tří dílů líčí sice tvůrčí cestu sester od prvotního rozhodnutí věnovat se literatuře až k odhalení skutečných identit autorek tehdy již populárních románů, zároveň je však každá část určena perspektivou jedné ze sester, jejím charakterem i osobitým způsobem projevu.

Režisér Petr Mančal vsadil na spolupráci s herečkami Magdalénou Borovou (Charlotte), Terezou Dočkalovou (Emily) a Eliškou Zbrankovou (Anna)|foto:Vláďa Slezák, Český rozhlas

Cílevědomá Charlotte ukládá své pocity a myšlenky do dopisů. Nejmladší křehká Anna se svěřuje deníku. U nespoutané, svobodomyslné Emily se hranice mezi životem a vnitřní imaginací rozplývá. Okolo tří ústředních postav vyrůstají přesvědčivé obrazy událostí na hawortské faře, uprostřed divoké krajiny vřesovišť, ale i v londýnském nakladatelství.

Režisér Petr Mančal šťastně vsadil na spolupráci s herečkami Magdalénou Borovou (Charlotte), Terezou Dočkalovou (Emily) a Eliškou Zbrankovou (Anna), které vzaly osudy i rozdílné povahy talentovaných sester zcela za své a vytvořily skrze ně živý, mnohovrstevný příběh.