Skladatel musí na vše zapomenout a stát se jednoduchým člověkem s inspirací
Složil mnoho šansonů, hrál v několika orchestrech, hrál s Hanou Hegerovou. Hudebník a skladatel Milan Dvořák se ale k muzice málem nedostal.
Říká se, že přílišná přemýšlivost a vzdělanost může být muzikantům na škodu. „Muzikant musí na vše zapomenout. Dokázat se od čísel oprostit. Stát se jednoduchým člověkem s inspirací,“ říká.
Milan Dvořák byl odjakživa nadaným klavíristou. Přesto se rozhodl, že se stane elektrotechnikem. „Bavilo mě to. Hrál jsem si s vláčky. Chtěl jsem dělat elektrotechniku a hudbě se věnovat jako koníčku.“
Podobnou zálibu měl i jeho slavný jmenovec Antonín Dvořák. Želenice a vlaky ho dokonce inspirovaly k napsání slavné Humoresky. „Mám pocit, že jsem železniční rytmus také jednou vložil do nějaké skladbičky, ale ta už je dávno zapomenuta. Stala se nevergreenem,“ říká s úměvem na rtech.
Píseň Hany Zagorové A v noci bude mráz, kterou složil Milan Dvořák
Hudba navzdory komunistům
Ačkoliv v době studia na ČVUT myslel na hudbu pouze jako na vedlejší obor, ihned po škole nastoupil do orchestru. „Komunisté mě chtěli poslat do Ostravy. To mě zklamalo a naštvalo. Tak jsem šel hrát na piano.“
Už na technice totiž o něm prý kolovaly zvěsti, že se věnuje imperialistické jazzové hudbě. Život v Ostravě tak měl sloužit k převýchově.
Skladatel nepřemýšlí, pouze skládá
Milan Dvořák stále patří k aktivním skladatelům. Většinou tedy pro své přátelé, ale někdy komponuje i na objednávku. „Nedávno jsem byl požádán, zda bych nenapsal něco pro svou spolužačku z gymnázia. Tak jsem ji vymyslel skladbu o třech hlasech na 80 not,“ vypráví.
Spolehlivou inspirací jsou prý vzpomínky a radostné události. „Měl jsem krásné manželství a právě tyto vzpomínky stále oslovují i mou múzu,“ dodává.
Jak se hudebník seznámil se svou ženou? Jak psal pro Evu Pilarovou nebo Hanu Hegerovou? Více uslyšíte v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.