Šimány
V evidenci obyvatel, kterou spravuje Ministerstvo vnitra, už dnes žádný nositel příjmení Šimány není, poslední byl zaznamenán v roce 2011. Koncové -y vzniklo patrně v latině, jako označení druhého pádu osobního jména, tvořila se tak příjmení ze jména otce (např. Adamy, Jozefy, Pauliny apod.). Šimány vzniklo jako jedna z mnoha odvozenin z rodného jména Šimon.
To je jméno hebrejského původu, které znamená „slyšící“, „naslouchající“. Sv. Šimon je jedním z apoštolů, je patronem především dřevorubců (kvůli pile, která je jeho symbolem), ale také barvířů, koželuhů, tkalců a zedníků. V češtině máme též příjmení Šimáň, které odpovídá maďarské výslovnosti příjmení Simány [šimáň].
Použitá literatura:
D. Moldanová, Naše příjmení, Praha 2019, s. 183 (Šimaň); J. Beneš, O českých příjmeních, Praha 1962, s. 95 (Šimáň); M. Majtán, s. 29 (Šimoni)
