Sekera

Nejdříve fakta. Těla patřila mužům ve věku 20–30 let. Oba byli zavražděni sadisticky: ubiti a rozsekáni. Asi sekerou. Neměli na sobě žádné oblečení ani osobní věci. Na místě činu se ale našel vojenský pásek a ten den ráno v Křesanovském potoce taky balík s oblečením a aktovka.

Zahraniční agenti vs. český voják?

V ní bylo jen pár věcí (kartáček na zuby, mýdlo, lžíce). Zakrvácené oblečení mělo ale tovární značky USA. Z toho se soudilo, že šlo o americké špióny, kteří šli z/do Německa. Vyšetřování se vedlo dvěma směry. Jeden se držel hypotézy agenta, druhý běžné kriminalistické stopy – vojenského opasku.

Ukázalo se, že v den nálezu těl poručík z vojenského útvaru u Vimperka vytýkal vojínovi ve vlaku závady na stejnokroji: čepici (lodičku) upravenou po americkém způsobu, nepředpisovou blůzu důstojnického střihu (upatlanou, se skvrnami) a řemen místo opasku. Ten vojín měl dovolenku z Košic.

Vrah z dobré rodiny

Jméno vojína brzy vypátrali. Šlo o Václava Rouska. I když pocházel z dobré rodiny (otec učitel, dva bratři lékaři, třetí architekt), problémy s ním byly vždycky. Kradl i doma, gymnázium nedokončil. Jako krejčí okrádal i své spolupracovníky. Ukradl peníze, látky, cigarety, psací stroj, lustr…

A když se na něj vyptávala kriminálka, seděl zrovna v posádkovém vězení kvůli podezření z rozkrádání obuvnické kůže z vojenského skladu. Hned při prvním výslechu se bez okolků k dvojnásobné vraždě dvou Maďarů u Vimperka přiznal.

Během policejní rekonstrukce se smál

S Maďary se seznámil, když ševcům přeprodával rozkradený vojenský materiál. Když zjistili, že je z Českých Budějovic, chtěli po něm převést přes hranice do západní zóny. Rousek dopředu vyinkasoval 20 000 korun a Maďarům namluvil, že hranice začíná hned za Vimperkem.

„Převáděl“ je postupně. Popsal podrobně a bez ostychu jejich ubití sekerou v lese i svlečení. Jejich boty si nechal. Jako dárek pro tchýni. Během policejní rekonstrukce se smál a zdálo se, že si svůj návrat na místo činu až zvráceně užívá. Soudní znalci ho označili za příčetného, ale citově a morálně zcela otupělého.

Trest smrti pro bestii

Svých činů nelitoval a opakovaně tvrdil, že jen zbavil republiku nepřátel. Vojenský soud v Písku ho 24. května 1951 odsoudil k trestu smrti. „Nemůže být bestiálnější a surovější způsob vraždy,“ potvrdil rozsudek i Vyšší vojenský soud v Praze po Rouskově odvolání.

„Jde o individuum, které se neštítí těch nejzavrženíhodnějších prostředků, pokud v tom vidí pro sebe nějakou materiální výhodu,“ stálo i v zamítnutí prezidentské milosti. Václav Rousek byl popraven 25. srpna 1951. Ale to není konec.

Logo|foto:Český rozhlas

Hrdina třetího odboje?

V roce 1992 vzniklo v Praze na Ďáblickém hřbitově čestné pohřebiště politických vězňů. Je tvořeno symbolickými náhrobními deskami se jmény 247 identifikovaných politických vězňů. V řadě č. 17 se tu nachází pamětní deska Václava Rouska. Notorický zloděj a sadistický vrah tu je pohřben po boku Milady Horákové, Záviše Kalandry a dalších.