Seidl
Příjmení Seidl se vykládá jako odvozenina z německého rodného jména Siegfried. Podle Josefa Beneše je další možný výklad ze staroněmeckého sîde, tj. „jemné hedvábí“, tedy jako označení pro někoho, kdo vyráběl látky nebo s nimi obchodoval. Staré německé apelativum sîdel označovalo žejdlík, i z něj by bylo možné příjmení Seidl odvodit. Jako příjmí je doloženo již z roku 1399. V současnosti jej nosí 1775 mužů a 1868 žen používá přechýlenou podobu Seidlová.
Použitá literatura:
V. Mates, Jména tajemství zbavená 2, Praha 2003, s. 255‒256; J. Beneš, Německá příjmení u Čechů, Ústí nad Labem 1998, s. 186, s. 316, s. 331; J. Matúšová, Německá vlastní jména v češtině, Praha 2016, s. 62; M. Knappová, Naše a cizí příjmení v současné češtině, Liberec 2002, s. 22; D. Moldanová, Naše příjmení, Praha 2004, s. 165
