„S Václavem Havlem žijeme ve společné domácnosti,“ říká Jiří Sozanský

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02702691.jpeg

Dnes 27. srpna, na začátku nového pracovního týdne, jsme hovořili s výtvarníkem a boxerem Jiřím Sozanským.

"Rozpačitý chlapec“ Václav Havel
V současnosti se Jiří Sozanský věnuje zajímavé práci. Kreslí Václava Havla. „Poznal jsem se s ním osobně v r. 1984. Měl překvapující charizma. Zajímal mě tím, co psal a co dělal. Kdybych ho ale měl v té době portrétovat, odmítl bych. Václav Havel si totiž do pozdního věku udržel vizáž rozpačitého chlapce. Pro výtvarníka to nebyla zajímavá tvář. Pak jsem ho potkal v roce 2011 a viděl velkou fyzickou proměnu. Překvapila mě jeho tvář – zubožená ale krásná. Byl už svým způsobem na druhém břehu. A já se rozhodl, že to musím zafixovat ve svých kresbách.“ Po smrti Václava Havla pracuje Jiří Sozanský podle fotografií. „Je to zvláštní, protože Václava Havla mám doma. Samotného mě překvapuje, že ten vztah je, abych tak řekl, osobnější a osobnější. On mě sleduje z mých kreseb, já sleduju jeho, takže vlastně žijeme ve společné domácnosti.“ Projekt iniciovala Rada Evropy a výsledek bude vystaven ve Štrasburku. Zatímco sochař Lubomír Janečka pracuje na bustě našeho bývalého prezidenta, on ji doprovodí svými kresbami.

Za krásou těla
Skupina umělců kolem Jiřího Sozanského se také rozhodla připomenout letošní olympijský rok společnou výstavou. Inspirací jim byla především cesta do Řecka po stopách míst a památek spjatých s tradicí olympijského hnutí. „Tématem sportovních klání se zabývali už antičtí sochaři a malíři, kteří zdůrazňovali krásu těla. Tím pádem jsme na to jen navazovali. Chci ale říct, že sport a umění dnes už nejsou spojité nádoby. V antickém období měla olympiáda jiný obsah, jiný rozměr. Byla více duchovní a byla to demonstrace síly. Dnes je to mediální show.“ Úvod výstavy je vystaven na letišti v pražské Ruzyni, zatímco samotný projekt je k vidění v Muzeu hl. města Prahy.

02393782.jpeg

Rukama proti samopalům
Jiří Sozanský se nevěnuje jen sochám či kresbám, ale také boxu. Jak to jde dohromady? „Začal jsem s tím už na Akademii výtvarných umění a byla to reakce na invazi spřátelených armád v roce 1968. Když člověk stojí proti samopalníkům a nemá možnost se adekvátně bránit, napadne ho, že klást odpor by šlo tak leda holýma rukama. Bylo to naivní, ale to byl ten impuls. Kromě toho, vyrůstal jsem na ulici a od 10 let se musel starat sám o sebe. Tak nějak se z výtvarníka stal boxer.“

Perestrojka v umění
Na akademii nebyl sám, kdo se věnoval boxu. Vznikl tam zajímavý spolek boxujících výtvarníků „Chodili jsme na pivo a vedli osvěžující rozhovory, protože jsme neřešili box, ale umění a politiku. A něco moc důležitého se nám tehdy podařilo. Když v Sovětském svazu přišel k moci Michail Gorbačov, rozhodli jsme se, že tady taky musí dojít k nějakým změnám. Postavili jsme se proti hegemonii Svazu výtvarných umělců a pod naším tlakem v něm došlo k uvolnění poměrů. Na to jsem dodnes moc pyšný.“

Jiří Sozanský, Staroměstské náměstí (1200 x 270)

Více se dozvíte, pokud si poslechnete audiozáznam (u čánku nahoře) rozhovoru s moderátorkou Danielou Brůhovou.