Rytíř Josef Menčík. Šumavský Don Quijote, který se ve zbroji a s halapartnou postavil nacistickým tankům
Rytířství je nesmrtelný fenomén. Historky o železných jezdcích, ochotných padnout za vlast, Krista a čest, oslovují divoké povahy i romantické duše. K takovým patřil Josef Menčík z Dobrše v Pošumaví. Narodil se 14. března 1870 do rodiny domkáře. Časem si koupil obydlí v místní tvrzi a tvářil se, jako by původní sídlo rodu Koců vlastnil celé. A jako správný patriot nesl pomyslnou korouhev dál. Oblékal rytířskou zbroj a koňmo obrážel okolí.
Po podpisu Mnichovské dohody na podzim roku 1938 marně vyhlížel Blanické rytíře. Když se nedočkal, oblékl rytířskou zbroj, sedl na koně a vyjel na Bučinu. Místo, kde po odstoupení Sudet nacistickému Německu vznikla nová demarkační čára.
Podle pověsti o posledním českém rytíři se s halapartnou postavil na stráž jako obránce vlasti. Ozbrojené jednotky wehrmachtu ho považovali za místního blázna a nechali ho být. Od té doby má Josef Menčík přezdívku šumavský Don Quijote. Důkaz o jeho hrdinském činu neexistuje, ale to tehdy nebylo důležité. Je známo, že příklady táhnou.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
