Rytíř Josef Menčík. Šumavský Don Quijote, který se ve zbroji a s halapartnou postavil nacistickým tankům
Rytířství je nesmrtelný fenomén. Historky o železných jezdcích, ochotných padnout za vlast, Krista a čest, oslovují divoké povahy i romantické duše. K takovým patřil Josef Menčík z Dobrše v Pošumaví. Narodil se 14. března 1870 do rodiny domkáře. Časem si koupil obydlí v místní tvrzi a tvářil se, jako by původní sídlo rodu Koců vlastnil celé. A jako správný patriot nesl pomyslnou korouhev dál. Oblékal rytířskou zbroj a koňmo obrážel okolí.
Po podpisu Mnichovské dohody na podzim roku 1938 marně vyhlížel Blanické rytíře. Když se nedočkal, oblékl rytířskou zbroj, sedl na koně a vyjel na Bučinu. Místo, kde po odstoupení Sudet nacistickému Německu vznikla nová demarkační čára.
Podle pověsti o posledním českém rytíři se s halapartnou postavil na stráž jako obránce vlasti. Ozbrojené jednotky wehrmachtu ho považovali za místního blázna a nechali ho být. Od té doby má Josef Menčík přezdívku šumavský Don Quijote. Důkaz o jeho hrdinském činu neexistuje, ale to tehdy nebylo důležité. Je známo, že příklady táhnou.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
