„Ruda Pivrnec je chlap s názorem,“ říká Petr Urban
Výtvarné umění v sobě Petr Urban neobjevil sám. „Hodně mne chválila babička a dědeček. Tím mi vzrostlo sebevědomí a začal jsem kreslit jednotlivé vtipy. Dost mne udivilo, že se jednotlivým malůvkám upřímně smějí,“ říká kreslíř. „Do školního sešitu jsem si ale kreslit nedovolil, paní učitelka byla dost přísná. V šesté třídě, když se mi začaly bouřit hormony, jsem začal malovat na zvláštní papíry.“
Řada lidí si ve spojitosti s Petrem Urbanem představí kreslenou postavičku Rudy Pivrnce. První kresbu, ve které se objevil, otiskli v časopise Dikobraz 20. 4. 1985. „Před revolucí byly stovky kreslířů, dnes je toto číslo podstatně menší. Propašovat do tehdejších vtipů jinotaje si dovolil málokdo. A pokud se to povedlo, jednalo se o velmi skryté náznaky.“
„Dikobraz tehdy vycházel každý týden v milionovém nákladu. Lidé se s jednotlivými humoristy ztotožňovali, každý si našel svého oblíbeného. V dnešní době noviny nemají na humor prostor. A když ano, pak se jedná o politický humor, který kreslím opravdu nerad.“
Za éry porevolučního Dikobrazu se odvážil publikovat vtipy, které mi dlouho ležely v šuplíku. „Reakce puritánské části čtenářů byla velmi bouřlivá. Pro urážky se nechodilo daleko. Dnes mám pocit, že už nepobouří nikoho nic. Život se stal natolik tvrdým a hnusným, že už nikoho nemůže nic pobouřit,“ říká kreslíř Petr Urban.
Původně byly vtipy čistě malované, beze slov. Blízcí kamarádi a přátelé si ale stěžovali, že jim nerozumí, a tak se odhodlal k bublinovým textům. Vývoj kreslené postavičky Rudy Pivrnce doznal ještě velkých změn. Nejdříve se objevoval jen jako doplněk kresby na pozadí. Později už získal i své křestní jméno. „Ruda Pivrnec je chlap s názorem,“ dodává Petr Urban
Práce je pro Petra Urbana zábavou, ale i prokletím. „Celý den kreslím a neustále přemýšlím nad novinkami. Velmi mne to duševně vyčerpává. S nadsázkou často říkám, že kdyby mne zavřeli na 15 let do vězení, cítil bych se úplně stejně. Mohu sice jít ven, ale nemám na to čas. Přesto se do práce nutit nemusím. I když přijde návštěva, tak si vybarvuju, nebo kreslím.A když mi manželka zakáže malovat, tak mám stejně věčně v ruce tužku a maluji si nanečisto. Když už začnu kreslit vtip naostro, mám ho v hlavě celý a hotový. Přenesu ho proto rychle na papír.“
K padesátinám si nadělil Pivrncovu bichli. Knihu, ve které shromáždil veškeré informace o svém dosavadním životě. „Čtenář se tam dozví i to, kde jsem sebral odvahu na zvěčnění svého podpisu pod každým vtipem,“ směje se Petr Urban a dodává: „Naleznete v ní i můj sportovní život a obrázky, které maluju, když se potřebuji odreagovat. Rozhovory se mnou ve výčepech vedla spisovatelka Heda Bartíková. V hospodě se mi totiž nejlépe rozváže jazyk. Ani jsem raději nečetl hrubou verzi, něco bych potom chtěl vyhodit a jinde zase doplnit.“
Všechna svá díla dává ke schválení svojí manželce. Někdy jí z jednotlivých vtipů mrazí. „Mám svůj humor, který vytvářím pro lidi stejného ražení. A tak cítím-li, že je to dobré, snažím se to prosadit i přes manželčinu nedůvěru,“ uzavírá rozhovor Petr Urban.
Více si poslechněte v audiozáznamu rozhovoru s Evou Kvasničkovou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
