Rozvášněný dirigent může být nebezpečný

„Poté, co se změnila krajská samospráva, chyběl Jihlavě profesionální soubor. S panem Šrubařem jsme to chtěli změnit. Začátky filharmonie byly dobrodružné, museli jsme sehnat hlavně peníze pro hudebníky,“ vzpomíná tehdejší 2. dirigent filharmonie, dnes její šéfdirigent Jiří Jakeš.

Peníze, vhodné prostory i šikovné muzikanty se nakonec podařilo získat, vysočinská filharmonie začala koncertovat pravidelně, a s úspěchem. V repertoáru má tzv. klasické orchestrální koncerty - z děl Mozarta, Beethovena, Mahlera, Smetany, ale i koncerty filmové hudby. Spolupracuje i s řadou špičkových sólistů.

„Já bych jmenoval hlavně skvělou Gabrielu Beňačkovou, která s námi zpívala sama celý koncert, úžasně a bez jakýchkoli hvězdných manýr,“ zdůraznil Jiří Jakeš. Některé známě pěvkyně totiž dirigenta při vystoupení „neposlouchají“, nasadí své tempo a rytmus, a na ostatní neberou ohledy.

A co se dirigentovi při koncertě může občas přihodit? Jiří Jakeš s úsměvem říká: „Dirigenti mají fobii z toho, že jim vylítne z ruky taktovka a zraní hudebníky v prvních řadách. Někteří kolegové říkají, že je dobré mít vepředu dámy a pány s brýlemi, aby se předešlo úrazu oka.“

Jiří Jakeš ale svou taktovku drží pevně, zatím se mu nic podobného nestalo. A občasné přeřeknutí moderátora galakoncertu nebo polití not novoročním šampaňským? Diváci to naopak ocení, důležité je, že Filharmonie Gustava Mahlera své publikum umí odměnit skvělým hudebním zážitkem.