Radiolog Leoš Heger: surfovat jsem se naučil v Kuvajtu

Třináct let byl ředitelem Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Během své praxe pobýval často v zahraničí, například v Kuvajtu. Byl nejdéle sloužícím polistopadovým ministrem zdravotnictví.

Je ještě nějaké odvětví medicíny, kde se CT a ultrazvuky nepoužívají?

„Obě byly naprosto revolučním průlomem do rentgenologie a do medicíny. Předtím to zobrazování ukazovalo plynové bubliny v těle, kosti, a když se chtělo vidět něco z měkkých tkání, tak se musely použít kontrastní látky, které to zviditelnily. A tahle změna vyvolala revoluci. Moje generace měla štěstí, že to mohla zavádět. Letos je to 40 let, co se CT v Hradci Králové jako první v republice otevíralo a s velkou slávou začalo zavádět.“

Když mluvíme o rentgenologii jako o vašem oboru, bylo vám to jasné od začátku, že to bude rentgenologie, kterou budete chtít v praxi dělat?

„Já myslím, že ne. Když jsem začal studovat gymnázium, tak na začátku jsem chtěl být meteorologem. A bylo to takové mladistvé nadšení, tenkrát jsem dostal knížku o mracích a byla taková jednoduchá a popisovala se tam klasifikace a fyzika atmosféry. Měl jsem k té fyzice blízko, a když jsem začal studovat medicínu, tak fyziky je tam méně. Ale měl jsem k ní blíž, tak jsem jako student dělal v ústavu biofyziky a chtěl jsem tam zůstat, ale protože to byla doba nejrozkvetlejší normalizace a moji dědečci byli v 50. letech oba ve vězení jako bývalí živnostníci, tak já tenkrát neměl důvěru, abych zůstal na lékařské fakultě jako učitel.“

Leoš Heger ve funkci ministra zdravotnictví|foto:Filip Jandourek

Viděla jsem fotku z konce 70. let, kdy cosi ukazujete tehdejšímu ministrovi zdravotnictví, Jaroslavu Prokopcovi. Pamatujete si, o co šlo?

„Ano, s prvním CT to byla velká sláva. Já byl v týmu, který na tom zavádění pracoval, a dokonce nás navštívil tehdejší ministr, což bylo pro Hradec Králové poměrně neobvyklé, přestože on byl ve funkci asi 20 let.“

Vy jste v 70. letech byl na roční stáži v Americe.

„Já jsem byl v Los Angeles na univerzitě a tam bylo jedno z prvních CT, kde to pole bylo velmi malé, scan trval asi 4 minuty, hlava byla v takovém gumovém vodním vaku, aby se to zobrazení a výpočty zjednodušily. První obrázky se daly použít jen na vyšetřování mozku, ale už byly vidět mozkové komory, rozlišovalo to co je tekutina a co je měkká mozková tkáň. To byl velký průlom a i s těmi primitivními obrázky se daly dělat základní rozhodnutí. Dodnes s tím mám malinko problém, protože kdo tenkrát vycestoval na západ, to byla rarita a vždycky na něj padl stín podezření, že je ve styku se Státní bezpečností. V medicíně to bylo trochu jinak a lidi se ven dostali.“

Taky jste byl v Kuvajtu.

„Tam postavili lékařskou fakultu a předtím, když tam byl náš profesor, tak zakládali moderní medicínu. Byl zájem o odborníky a Hradečáci tam měli velmi silné jméno, tak byli osloveni a profesor si tam mohl vzít s sebou tým lidí z republiky. Nabízel to kdekomu a nikomu se moc nechtělo. Já jsem dobrodružně kývnul, moje žena to k mému překvapení akceptovala a jeli jsme tam i s malými dětmi. Připadal jsem si tam jak v jiné galaxii, pouštní krajina, na kterou si člověk musel zvyknout, ale pak si ji oblíbil. Nakonec jsme si to užili, já se tam naučil surfovat a bylo to moc pěkné. Dodneška je to pro mě moment, který byl o moc silnější než další cesty. Když někde pracujete déle než čtvrt roku, tak tam zakotvíte a tu zemi poznáte dokonaleji.“

Stál jste třináct let v čele Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Předtím jste tam působil jako přednosta radiodiagnostického oddělení.

„Já jsem se k tomu manažerskému postu dostal díky té Americe. Protože jsem tam učil nejen některé kapitoly rentgenologie, které se tady nedělaly, ale taky jsem se tam dostal k organizaci práce a zjistil jsem, že v tom máme obrovské rezervy. Například obstarávat rentgenový archiv, kde byly tuny snímků, to vyžadovalo jiný systém, než byl tady. Takže když se okolo revoluce ty věci uvolnily, tak jsem se mohl organizací zabývat poměrně hodně a udělal jsem řadu reorganizačních kroků na klinice a začal jsem fungovat ve vedení Lékařské fakulty chvíli a pak se hledal lékařský náměstek k tehdejšímu řediteli a postupně jsem přišel až do ředitelského postu.“

Leoš Heger při natáčení Záletů s Alenou Zárybnickou|foto:Zdeněk Novák, Český rozhlas

Po třinácti letech v čele nemocnice jste přijal nabídku řídit ministerstvo mezi roky 2010 – 2013 a byl jste nejdéle sloužícím polistopadovým ministrem zdravotnictví.

„Já na to ministerstvo přišel trochu moc rychle. Když člověk dělá ředitele velké nemocnice, tak se pohybuje vysoko v politickém prostředí a zejména v první porevoluční části naší historie ředitelé do zdravotnictví hodně mluvili, tak jsem myslel, že o tom hodně vím. Ale když se na ten úřad posadíte, tak zjistíte, že to je na čtvrt roku se učit, jak ty procesy fungují. Atmosféra mezilidských a pracovních vztahů v Hradci Králové je úplně jiná než v Praze. Je tam kvantum chytrých lidí, ale různých hodnot, pokud jde o to, čemu dávají přednost. Tohle je malý šok. Dlouho jsem nad tím váhal a radil se se svou rodinou, nakonec jsem tu výzvu přijal a nevím dodneška, jestli to bylo správné nebo ne. Rozhodně to byla úžasná zkušenost.“

Minule tu se mnou byla Zdeňka Žádníková – Volencová a tady je její otázka pro vás: „V souvislosti s hradeckou nemocnicí bych se ráda zeptala, jaký je váš názor na tradiční čínskou medicínu. Považujete ji za věc prospěšnou, nebo odsouzeníhodnou, která v evropských vodách nemá co dělat?“

„To je těžká otázka, protože v Hradci se ta medicína propaguje a nemocnice je za to dnes velmi kritizována. Já nejsem velký příznivec léčitelství, ale faktem je, že když čtete moudré lidi, například psychiatra Radkina Honzáka, tak oni říkají, že placebo efekt je věc, která funguje, i když jsou si ti lidé vědomi, že to není úplně exaktní a může jim to pomoci. A cokoliv vám může pomoci a posílit nejen vaše zdraví, ale i pocit zdraví, tak je dobré.“