Rada pro tento den - 28.12.

Sýkorku koňadru i modřinku na krmítku nejspíš rozeznáme. Ale jak vypadají a žijí další druhy sýkorek, které na krmítko mohou také přiletět?

Sýkoru uhelníčka (Parus ater) lze spolehlivě určit podle bílých lící a skvrnky na křídlech na jinak šedo-černém základě. Čiperná a upovídaná sýkorka je méně barevná, než ostatní druhy. Uhelníčci obývají především jehličnaté, ale i smíšené a někdy listnaté lesy a zahrady. Kromě komfortu stromových dutin a budek vezme drobounký uhelníček zavděk i štěrbinou ve zdi, v pařezu, výjimečně v zemi.

Sýkora parukářka (Parus cristatus) je vzácnější. Poznáme ji okamžitě podle nápadné chocholky – paruky – na hlavě. Na severu Evropy obývá jehličnaté lesy, na jihu i listnaté. Párek sýkor parukářek vyhledává nejraději mělké stromové dutiny, a v nouzi zahnízdí i ve starém hnízdě po strace či veverce. Dutinu vystýlají oba, především mechem a zvířecí srstí. Stejně jako ostatní sýkorky hnízdí obvykle dvakrát do roka.

Sýkora babka (Parus palustris) s typickou černou čepičkou na hlavě má ráda lužní a vlhčí listnaté lesy. Pobývá také v ovocných sadech a při okrajích polí, především ve vyšších nadmořských výškách. Po celý rok žije v párech, které se v zimě jen někdy přidávají do menších zimních hejn.Babka nejraději hnízdí v užších dutinách stromů či silnějších větví.

Sýkora lužní (Parus montanus) je téměř k nerozeznání od sýkory babky, ale zblízka si můžeme všimnout odlišnosti - světlého až bílého pole na křídlech. Žije ve smíšených a jehličnatých lesích, nejraději v horských a vlhkých. Hnízdní dutinu si párek dovede v dostatečně ztrouchnivělém dřevě i sám vysekat.

Další podrobnosti o sýkorkách, čím je krmit, kde žijí a hnízdí, najdete v internetovém Receptáři na webu www.ireceptar.cz